Tipy, jak pomoci integraci
Jak se vlastně pozná integrovaný žák? Znamená integrace to, že se daný žák zcela přestane odlišovat od svých vrstevníků? Nebo že se přetvařuje? Nebo že se naopak odlišovat nepřestane a oni se s jeho odlišností naučí žít?
Odpovědět na tyto otázky nám může pomoci následující koncept, který pochází z oblasti psychologie a byl vytvořen J. W. Berrym. Berry (1997) v souvislosti s integrací zmiňuje různé strategie, jak se člověk chová v novém prostředí, z nich však jen jedna vede k integraci. Níže na obrázku z jeho článku „Immigration, Acculturation, and Adaptation“ vidíme, že vlastně jen ochota udržovat svou vlastní identitu a charakteristiky a zároveň osobní kontakt s představiteli nové skupiny může vést k úspěšné integraci. To však samozřejmě klade nároky jak na stranu těch, kteří se chtějí integrovat, tak na stranu druhou. Berry tento vztah vyjadřuje následujícím obrázkem.
Na obrázku vidíme, že jen kombinací zachování své vlastní identity a charakteristik a zároveň kontaktů s členy nové skupiny dochází ke skutečné integraci. V okamžiku, kdy je tato jedna složka porušena dochází již k strategiím, které jsou vždy obtížnější a náročnější z dlouhodobého hlediska – ať už se jedná o segregaci nebo asimilaci. K integraci je třeba dodat ještě jeden velmi důležitý aspekt – při integraci dochází samozřejmě k posunům a změnám na obou stranách –ten, který se chce integrovat, stejně jako skupina do které se chce integrovat, se skutečným kontaktem začíná měnit, což je v pořádku a takovéto procesy bychom měli pedagogicky podporovat. Rádi bychom zde zkusili předložit několik typů, jak taková podpora může vypadat:
zařazovat nového žáka do struktur – nenechat ho sedět samotného, ve třídě hodně pracovat ve dvojicích nebo malých skupinkách tak, aby i nový žák mohl někam patřit a mít nějakou přirozenou formu interakce s ostatními jako součást výuky.
nabídnout variantu patronátu spolužáků (peer-tutoring) – v mnoha školách se osvědčila situace, že některý spolužák dobrovolník se ujme nového žáka a pomáhá mu se základní orientací v novém systému, látce, struktuře školy a dalších věcech.
nedělat z nového žáka představitele skupiny, z které pochází, naopak mu dovolit být individuem, které specificky a autenticky prožívá i své vlastní kulturní rozdíly. V praxi takový přístup znamená především vyhnout se aktivitám, které jsou zadané např. tímto způsobem (Thom, prosímtě, připrav si na zítřek referát o tom, jaké jsou typické vietnamské Vánoce) a naopak volit jinou formu zadání (rozdělit všechny děti do skupin a nechat je deset minut vyprávět o konkrétních zvycích, které dělají oni doma na vánoce a pak nechat skupinky referovat o rozdílech, na které narazily).
využít znalosti a dovednosti nového žáka, které mohou být zásadním obohacením celé třídy (např. požádat Olgu z Ukrajiny, zda by nemohla připravit referát o pravoslaví na Ukrajině dnes, protože má přístup k informacím, ke kterým ostatní přístup nemají). Zde je ale potřeba přistupovat k situaci velmi opatrně a např. to s dotyčnou probrat mimo hodinu, poptat se jí, jestli by o něco takového měla zájem.
stimulovat ve třídě takové aktivity, při kterých mohou všichni žáci reflektovat své individuální rozdíly (nechat žáky zkoumat některé aspekty jejich rodinného zázemí, dělat referáty o těch částech měst, z kterých pocházejí, atd.). V takových aktivitách je možno narazit nenásilně na rozdíly a reflektovat je, aniž by někdo konkrétní vyčníval a byl označován za odlišného.
