Thị

Pro Thị nebyla cesta do České republiky právě příjemným zážitkem. Její rodiče přijeli do Prahy za obchodem, když jí bylo 16 let. Nikoho příliš nezajímalo, co pro ni ztráta přátel a spolužáků znamená. Po prázdninách nastoupila do 7. třídy jedné pražské školy, ale neuměla ani slovo česky. To jen posílilo její odmítavý přístup k okolí. Česky se jí učit nechtělo a ve škole si hodiny vždy nějak odseděla. Doufala, že to nebude dlouho trvat a rodina se vrátí domů.

To se však nestalo a čas plynul. Uběhly dva roky a všichni ve třídě začali řešit, kam si dají přihlášky na střední školu. Thị v češtině za tu dobu příliš nepokročila. Doma se mluvilo vietnamsky a ve škole už od ní nikdo nic moc neočekával. Pokud se s někým chtěla na něčem domluvit, používala angličtinu. Díky paní učitelce, které nebyl její osud lhostejný, se přišla poradit do METY, jakou školu si vybrat. Bylo však jasné, že bez znalosti češtiny jsou šance mizivé.

Thị se proto zapsala na letní intenzivní kurz češtiny, který META každoročně pořádá pro děti, které právě přijely do České republiky, neumí ani slovo česky a po prázdninách nastupují do školy. Právě zde došlo k zásadnímu obratu. Thị se začala ve skupině mladých lidí, kteří byli v obdobné situaci jako kdysi ona, na svou situaci dívat pozitivněji. Setkala se zde poprvé se systematickou výukou češtiny jako cizího jazyka, což jí umožnilo překonat počáteční nesnáze. Po prázdninách absolvovala ještě dva tříměsíční kurzy a její čeština se začala rapidně lepšit.

V polovině roku si podala přihlášku na střední odbornou školu a byla přijata. Možná v její prospěch zahrálo i to, že ročníky, které se hlásily, nepatřily mezi nejsilnější. Každopádně v současné době studuje již ve 3. ročníku, a pokud nenastane nějaký nečekaný zvrat, školu úspěšně dokončí.