Přijímací řízení na SŠ

První část příběhu o Khulan a o tom, jak si vedla na ZŠ si přečtěte v článku Khulan na ZŠ.

Po čtyřech letech na základní škole v ČR si měla Khulan vybrat střední školu. Jakou ale zvolit? V Mongolsku, odkud Khulan pochází, by se nijak rozhodovat nemusela. Tam by ji na konci osmé třídy čekaly zkoušky, a pokud by uspěla, pokračovala by až do 12. třídy na střední škole všeobecného zaměření.

Nakonec si Khulan podala přihlášku na 2 školy. Přijali ji na střední školu ekonomického směru. První ročník pro ni byl nesmírně náročný, zejména kvůli vysoce odbornému jazyku, se kterým se doposud jinde nesetkala (v předmětech účetnictví, právo, ekonomika, management...). Khulan svému studiu obětovala většinu volného času, musela se prostě víc učit než jiní spolužáci. Vše opět zůstávalo na ní, škola ji nijak výrazně nepodporovala.

Nakonec se na odborné předměty vždy dokázala naučit a prospívala s výbornými známkami. Potíž jí ale vždy dělaly jazyky. Základy angličtiny se Khulan učila již v Mongolsku, s němčinou však přišla poprvé do styku až na střední škole. A není nic těžšího, než se učit úplně cizí jazyk (němčinu) přes jiný cizí jazyk (češtinu). Právě kvůli náročnosti jazyků se Khulan ve čtvrtém ročníku rozhodla maturovat z matematiky.

Maturitní zkouška byla pro Khulan velkou překážkou. Odborné předměty a praktickou zkoušku zvládla bez problémů. Napodruhé si Khulan zvolila místo matematiky angličtinu a uspěla. Z českého jazyka a literatury (ČJL) to nezvládla ani na druhý pokus. Khulan se rozhodla maturitu udělat, a tak přestoupila na jinou školu do 4. ročníku na obor cestovní ruch. Stačilo chodit do školy a připravovat se na maturitu 1 rok. Během tohoto roku Khulan každé úterý ráno a odpoledne chodila na doučování angličtiny a každý pátek ráno i odpoledne na doučování češtiny. Skupinové odpolední doučování zajišťovala škola, ranní individuální lekce si musela platit sama. Učitelé byli velice vstřícní a snažili se Khulan pomoct. Nakonec se jí povedlo odmaturovat z ČJL i z AJ.

A co jí při přípravě na zkoušku z ČJL pomohlo?

• odevzdávala ke kontrole 5 slohovek týdně, které spolu s učitelkou pak rozebíraly a opravovaly
• nacvičovala takové slohové útvary, které mají jasnou strukturu a které Khulan šly (popis pracovního postupu, zpráva, vypravování)
• procvičovala didaktický test – testy dostupné z Cermatu, ale hlavně i další, které připravovala sama paní učitelka
• individuální vysvětlování a odůvodňování správných odpovědí v didaktickém testu
• doporučení učitelky, které knížky si má k maturitě vybrat (Khulan např. vyzkoušela číst Babičku, ale nerozuměla jí a nechápala ji)
• k vybraným knihám tipy na dobře zpracované filmy nebo audioknihy
• navýšení času při písemné zkoušce a didaktickém testu o 15 minut (na základě vyšetření PPP)
• naopak slovník doporučený poradnou při didaktickém testu nevyužila, protože by si jen krátila čas na čtení dlouhých pasáží

Khulan úspěšně odmaturovala v dubnu 2017, od září pak začala chodit na vyšší odbornou školu (obor personální řízení), kam byla přijata na základě dobrého studijního průměru. Letos si chce podat přihlášku na UK, obor andragogika.

Khulan už několik let žije v ČR bez rodičů, kteří se rozvedli a odstěhovali (maminka do Německa, tatínek zpět do Mongolska). Jak Khulan sama říká, její mongolština je jazykem 12leté dívky, se změnou bydliště se jeho vývoj zastavil. Do Mongolska by se vrátit nechtěla, právě kvůli jazyku, ale i kvůli odlišným společenským podmínkám. V jejích 23 letech má sebou hodně výzev a překonaných překážek. Ale také světlou budoucnost. Přejeme hodně štěstí!

Lisa přijela za rodiči až po dvou letech jejich pobytu v České republice. V Moldavsku je velká nezaměstnanost, a tak, když se objevila nabídka práce v Praze, odjel do ČR nejprve tatínek a po třech měsících i maminka. Lise bylo tehdy dvanáct. Práce v továrně byla náročná, a než si rodiče mohli dovolit pronajmout vyhovující byt, trvalo to déle, než sami čekali. Zatím bydlela Lisa u babičky.

Lisa na tu dobu nerada vzpomíná, říká, že to bylo pro ni moc těžké. S rodiči sice mluvila často po telefonu a na Vánoce přijeli na měsíc domů, ale pořád se jí stýskalo. Proto byla nadšená, že se konečně bude o letních prázdninách stěhovat za rodiči, a do Prahy se moc těšila.

V Moldavsku ukončila devátou třídu s vynikajícím prospěchem. Rodiče chtěli Lisu zapsat do devátého ročníku na základní školu, aby se nejprve naučila česky. Nikde ji však nechtěli přijmout, protože devět let povinné školní docházky už měla splněno. Výuku v češtině na střední škole by také nezvládala a kurzy češtiny jako cizího jazyka byly velmi drahé. Nakonec se od známých dozvěděli o kurzu českého jazyka pořádaného jednou neziskovou organizací. Tam také Lise pomohli později s uznáním rovnocennosti základního vzdělání. Nostrifikace byla nutná pro to, aby se Lisa mohla v příštím školním roce hlásit na střední školu.

Lisa měla o výběru střední školy jasno, chtěla jít studovat cestovní ruch, protože ji bavily cizí jazyky. Protože dělala v českém jazyce pokroky, zapsali ji rodiče od druhého pololetí na soukromou střední školu, aby zvládla češtinu také jako vyučovací jazyk. V březnu si podala tři přihlášky na střední školy. Díky dobrému prospěchu se dostala na hotelovou školu bez přijímacích zkoušek.

První ročník byl pro Lisu velmi obtížný. I když češtinu ovládala dobře, měla problémy s porozuměním odborným výrazům. Kromě cizích jazyků, matematiky a tělocviku se jí zhoršil prospěch snad ve všech předmětech. Pro Lisu i rodiče to byla nová situace, navíc rodiče nemohli dceři s učivem nijak pomoci. Vztahy v rodině byly napjaté. Lisa rodičům vyčítala, že ji nutí stále se učit, a přitom ona už umí lépe česky než oni. Vadilo jí, že jsou dlouho v práci a nemají na ni čas. Chyběly jí kamarádky z domova, mezi spolužáky si zatím nové nenašla.

Nakonec se rodina rozhodla, že znovu využije podporu poradenského centra. Tam Lise našli dobrovolníka, který s ní opakoval to, čemu ve škole nerozuměla. Chodila také na doučování české gramatiky společně se čtyřmi dalšími prváky z různých zemí. Zjistila, že není sama v podobné situaci a že si vůbec nevede špatně. Ve škole měla vstřícnou třídní učitelku, a tak se pomalu začala situace obracet k lepšímu.

Dnes už je Lisa v posledním ročníku hotelové školy a ráda by pokračovala ve studiu managementu cestovního ruchu na vysoké škole. Na krizové období na začátku střední školy se dnes už dívá s odstupem. Myslí si, že měla sama na sebe příliš vysoké požadavky. Zvládnout přechod ze základní školy na střední byl těžký i pro její české spolužáky, ona musela zvládnout přechod na jiný styl učení ještě k tomu v cizím jazyce. Co Lise hodně pomohlo? Kamarádi z doučování, podpora třídní učitelky a to, když postupně zapadla do třídního kolektivu.

Murad pochází z Kazachstánu a do České republiky přijel na začátku května 2008 s rodiči a mladší sestrou Fatimou. Otec požádal o mezinárodní ochranu (azyl) z politických důvodů a po třech letech on i členové jeho rodiny azyl v České republice dostali. Murada bavila informatika a matematika, proto si v Kazachstánu po ukončení jedenáctileté školní docházky vybral informatiku za svůj obor i na vysoké škole. V polovině prvního ročníku ale odjeli, a tak musel začít znovu v nové zemi.

O pět let mladší Fatima to měla jednodušší – týden po příjezdu začala chodit do vyrovnávací třídy v pobytovém středisku a po prázdninách už chodila do sedmé třídy ve městě. Murad chtěl studovat informatiku v českém jazyce, proto se první rok intenzivně věnoval češtině a přijímací zkoušky na informatiku chtěl dělat až za rok. Situace rodiny nebyla zpočátku vůbec jednoduchá a zvládnout přijímací zkoušky po roce bylo pro Murada nakonec nemožné. Česky se domluvil celkem obstojně, ale zvládnout češtinu jako odborný a vyučovací jazyk pro něj bylo velmi těžké.

Později, když už mohli rodiče pracovat, se celá rodina přestěhovala do Prahy. Jelikož nebyl přijatý na vysokou školu a sehnat práci taky nemohl, rozhodl se pro studium na střední škole, aby tak zvýšil své šance u přijímacích zkoušek v příštím roce. Protože střední školu už měl Murad dokončenou (maturitní vysvědčení z Kazachstánu měl s sebou v ČR), nebyl problém s přijetím do posledního ročníku soukromé česko-ruské školy. Finanční situace rodiny, ale byla taková, že si tuto školu nemohli dovolit. Protože na školách, kde se nemusí platit školné, neuspěli, nevěděli, jak danou situaci řešit. Známý rodičům poradil, aby se obrátili na sdružení META, které se specializuje na poradenství cizincům v oblasti vzdělávání. Pracovnice METY pomohla vyjednat prominutí školného a zařídit Muradovi doučování z češtiny a tak v září nastoupil do čtvrtého ročníku.

Před maturitní zkouškou se ukázalo, že si střední škola neověřila, zda má Murad uznanou povinnou školní docházku z Kazachstánu v České republice. Bez nostrifikace ho nechtěli pustit k maturitě (a vlastně ho ani neměli přijmout). S pomocí METY tedy začal urychleně řešit uznání základní školy. Za normálních okolností by potřeboval ověření vysvědčení Apostilou (zjednodušená legalizační doložka), protože ale byl žadatelem o mezinárodní ochranu, mohl místo toho napsat čestné prohlášení o tom, že nemůže kontaktovat úřady v zemi svého původu.

Muradovi zbývalo jen velmi málo času. Pokud by krajský úřad nestihl vydat nostrifikační doložku do termínů maturit, zbývala mu pouze jediná možnost – požádat si o uznání rovnocennosti středoškolského vzdělání. Tam však bylo téměř jisté, že by kvůli nostrifikačním zkouškám nestihnul přijímačky na vysokou školu, na které se celý rok připravoval. Protože středoškolská docházka je v Kazachstánu o dva roky kratší, a rovněž neměl doklady opatřené Apostilou, musel by počítat s větším počtem nostrifikačních zkoušek, než je běžné u dokladů o vzdělání, které Apostilu mají. Byla by to v podstatě také taková maturitní zkouška, jen s pravděpodobností, že bude až z osmi předmětů.

Situace byla napjatá, ale nakonec nostrifikace povinné školní docházky dopadla dobře a Murad stihl úspěšně odmaturovat i absolvovat přijímací zkoušky. Protože maturoval z češtiny, nepotřeboval dělat přijímací zkoušky z češtiny pro cizince. I tak to pro něj bylo velmi těžké. Ještě obtížnější ale pro něj je na škole se udržet. Jen díky své velké motivaci, snaze a snad i talentu už má dnes za sebou druhý rok studia na ČVUT.

Shamim byla zařazena do 8. třídy ZŠ v průběhu druhého pololetí školního roku (v Pákistánu předtím absolvovala 7 ročníků školní docházky). Kromě svého rodného jazyka hovořila jednoduchou angličtinou s patrnou řečovou vadou. Česky nehovořili ani její rodiče. Komunikaci se školou zprostředkovávala její sestra, která se česky naučila rychleji.
Shamim začala navštěvovat kurzy Čj při škole, ale nedělala v češtině pokroky. Výuka v kurzu ani v běžných hodinách nebyla přizpůsobena možnostem a tempu dívky. Nedostatek individuálního přístupu a zadávání úkolů neodpovídajících aktuálním možnostem Shamim se po čase projevily apatií v průběhu vyučování. V hodinách se neprojevovala.
Situace se nezlepšovala ani v dalším školním roce. Škola nenavrhla rodičům vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně s tím, že pro vyšetření by byl nutný tlumočník. Přestože dívka prakticky nekomunikovala, výkladu v hodinách nerozuměla a nezvládala učivo, informovala škola před koncem školního roku rodinu, že Shamim řádně ukončí 9. třídu a že opakovat ročník by v jejím případě nemělo smysl.
Před koncem školního roku si škola nakonec přece jen narychlo vyžádala vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Ta Shamim vyšetřila (nakonec i bez přítomnosti tlumočníka) a konstatovala diagnózu lehké mentální retardace. Nepředala už nicméně zprávu o výsledku vyšetření rodině s odůvodněním, že by rodiče stejně zprávě nerozuměli, ale poslala ji přímo střední škole pro studenty se sluchovým postižením, s níž ZŠ předjednala, že do ní dívka od nového školního roku nastoupí. Posudek potvrzující postižení byl podmínkou přijetí (šlo o lehkou mentální retardaci - žádné sluchové postižení nebylo zjištěno). Shamim tedy po prázdninách nastoupila do školy pro sluchově postižené žáky.

Otázky a poznámky pod čarou:

• Je možné vyšetřit v poradně žáka bez znalosti češtiny?

Škola může už na začátku po dohodě s rodiči kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu. Tam je možné za přítomnosti tlumočníka provést vyšetření. Přesto se s vyšetřením doporučuje minimálně půl roku počkat, aby se ukázalo, zda příčinou problémů není pouze odlišný mateřský jazyk. Nicméně doposud neexistují standardizované testy, které by bezpečně oddělily problémy vyplývající z nedostatečných jazykových kompetencí od těch, které souvisejí s poruchami učení či přímo s lehkou mentální retardací.

• Může poradna předat výsledky vyšetření přímo škole s odůvodněním, že rodiče tomu stejně nerozumí?

Samozřejmě že ne, poradna měla naopak informaci o výsledku předat srozumitelně Shamim i jejím rodičům, vysvětlit obsah zprávy o vyšetření a možnosti dalšího postupu (v souladu s platnou legislativou - Vyhláška č. 72/2005 Sb. ve znění upraveném dle Vyhlášky č. 116/2011 Sb.).
Na základě výsledků a doporučení plynoucích z řádného a včasného vyšetření mohl být připraven individuální vzdělávací plán, případně se škola mohla pokusit pro Shamim zajistit asistenta pedagoga.

• Jak komunikovat s rodiči? Může tlumočit sourozenec?

Nastavení kvalitní a pravidelné komunikace a spolupráce s rodinou už od samého začátku pomůže minimalizovat nepříznivé dopady neznalosti prostředí, školského systému a kulturních rozdílů. Využívání sourozence namísto tlumočníka při důležitých rozhovorech je ovšem z mnoha důvodů nevhodné. Tlumočník je profese jako každá jiná a vyžaduje nemálo dovedností, kterými děti nedisponují. Tlumočník by navíc neměl být ve střetu zájmů, což děti tlumočící vlastním rodičům rozhodně jsou.

• Podaří se Shamim odstranit jazykovou bariéru mezi sluchově postiženými dětmi?