Komunitní tlumočníci


Kdo jsou komunitní tlumočníci?

  • výborně ovládají češtinu a svou mateřštinu,
  • tlumočnické techniky,
  • umí jasně popsat, jaké jsou rozdíly mezi českým školským systémem a školským systémem ve své zemi původu,
  • jsou schopni tlumočit nejen obsah proslovu, ale i reálie nepřímo v něm obsažené, jejichž znalost může být nezbytná k vzájemnému porozumění,
  • mají povinnost se ve své profesi stále vzdělávat.

Služba komunitního tlumočení:

Neutrálnost a nestrannost - nepracují pro osoby známé a blízké, díky tomu mají obě strany jistotu, že překlad je přesný a tlumočník nemění obsah tlumočeného rozhovoru ve prospěch kterékoliv z komunikačních stran Řídí se etickým kodexem - mají povinnost zachovat mlčenlivost, tj. nesmí předat nebo zpřístupnit informace, které se dozvěděli během tlumočení. Výjimkou jsou případy, kde by mlčenlivost byla v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

Jak využít komunitní tlumočení ve vzdělávacích institucích?

tlumočení při zápisu do škol během rodičovských schůzek, výchovných komisí u konzultací v Psychologicko-pedagogických poradnách či u nostrifikačních zkoušek překlady materiálů/dokumentů/formulářů, které zprostředkovávají komunikaci mezi školou a rodiči žáka cizince – např. školní řád, všeobecné informace pro rodiče žáků a předškoláků, dopisy pro rodiče nebo dokonce korespondenci mezi rodiči a školou, pozvánky na rodičovské schůzky apod.

META v roce 2013 realizovala projekt Cizinci jako komunitní tlumočníci, v rámci kterého mohli proškolení komunitní tlumočníci působit na různých školách. Více o projektu se můžete dočíst na následujících stránkách.

Pod ikonou Ke stažení najdete newslettery věnované tematice komunitního tlumočení v prostředí škol.

Organizace, které poskytují službu komunitní tlumočení:

NPI po celé ČR, pro Prahu pak InBáze, Integrační centrum Praha, PPi, případně další kontakty na stránkách Praha - Metropole všech.

Ke stažení

Studijní materiály

Zajímavé odkazy: 

Kazuistiky

Dung, 10 let, rodná řeč - vietnamština

Dung se v České republice narodil. Nejdříve jako české děti začal chodit do mateřské školy a poté na základní školu. Dung chodil do 3. třídy, když se na METU obrátila speciální pedagožka s žádostí o tlumočníka. Na půdě školy se tehdy sešli zástupci školy - speciální pedagožka, třídní učitelka, otec Dunga, paní na doučování chlapce, tlumočník a sociální pracovnice z METY. Na schůzce se řešil Dungův prospěch, domácí příprava a také spolupráce rodiny.

Protože Dung měl řadu problémů s porozuměním textů v češtině i v jiných předmětech, věnovala se mu třídní učitelka individuálně i během výuky, aby lépe zvládal probíranou látku a nezůstával tak pozadu. Časem třídní učitelka začala na Dungovi pozorovat velké obtíže s udržením pozornosti. Na základě těchto obtíží doporučila speciální pedagožka otci navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, aby se zjistilo, kde a v čem je problém, a podle toho se nastavil učební plán a podpora pedagoga. Díky tlumočníkovi bylo vše řádně vysvětleno a otec tak byl zapojen do dění ve škole.

V pedagogicko-psychologické poradně se zjistilo, že Dung trpí vážnou poruchou pozornosti. Doporučili rodičům, aby se synem navštívili neurologickou ambulanci. Speciální pedagožka otci na další schůzce s tlumočníkem vysvětlila, že bude s jeho synem pravidelně pracovat, aby ho naučila školním pracovním návykům. Nalepila mu například na školní lavici tabulku s jednotlivými předměty a pomůckami, které si má Dung připravovat na výuku.

Taktéž probrali způsoby motivování a odměňování Dunga. Často totiž ztrácel o učení zájem a v hodinách nepracoval. Kvůli poruše pozornosti Dung mnohokrát neměl sešity, proto speciální pedagožka řešila s otcem pravidelné kontrolování sešitů a školního batohu. S celou třídou pak začal pracovat i školní psycholog, aby se zabránilo případné exkluzi Dunga z třídního kolektivu. Ve škole se pedagogové zkrátka snažili, aby se Dungovi dařilo. V češtině mu doma pomáhala paní na doučování, která s ním probírala to, co mu ve třídě dělalo problémy. Četla s ním, psali spolu domácí úkoly a vysvětlovala mu látku, které nerozuměl.

Po letních prázdninách nastoupil Dung do 4. třídy. Během letních prázdnin se v češtině velmi zlepšil, což se projevilo i tak, že si ve třídě našel nového kamaráda. Nicméně jeho pozornost se ve škole stále zhoršovala, úkoly plnil zčásti nebo vůbec. Třídní učitelka mu jednotlivé úkoly musela několikrát opakovat, než pochopil, co má dělat. Dokonce se stalo, že Dung se během společného odchodu celé třídy do tělocvičny ztratil. Dung nevnímal opakované sdělení třídní učitelky a odešel ze školy na oběd. Dostal za to napomenutí třídního učitele. I paní na doučování si stěžovala na chlapcův problém s pozorností. Ze školy chodil unavený a nebyl schopný vnímat další učivo a plnit úkoly. Ve spolupráci se školou byl tedy poté zaveden nový systém doučování. Dung na něm probíral pouze danou látku a také četl, nedostával už další domácí úkoly. Sám otec se velmi snažil, aby se Dungovi ve třídě dařilo. Dung se zase snažil dostávat dobré známky, aby na něho byl otec pyšný.

Díky společnému úsilí všech zúčastněných se podařilo zlepšit Dungův prospěch i chování.

Igor z Ruska

Igorovi je osm let. Navštěvuje základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. V současné době plní třetí rok školní docházky. Hlavní problém má s porozuměním textu v českém jazyce, tento problém zasahuje do dalších vyučovacích předmětů. Ve volném čase chodí na kroužky angličtiny, míčových her a juda.

Igor v současné době žije s vlastním otcem a jeho mladou přítelkyní v Praze. Do České republiky přišla rodina kvůli zdravotnímu stavu biologické matky. Igorova matka však těžké nemoci podlehla, v té době byly chlapci dva roky. Do jeho čtyř let věku pomáhala s jeho výchovou babička (matka jeho matky). Doma se mluvilo pouze rusky. Igor nastupuje do mateřské školy a babička odjíždí do Ruska. Do rodiny přichází nová přítelkyně. Chlapec ji brzy začne oslovovat maminko. Mladá žena se o chlapce stará pouze po stránce fyziologické, city k němu asi příliš neprojevuje. Otec je velmi pracovně vytížen. Často za svými obchody cestuje. Otec v dětství navštěvoval kadetskou školu a velmi prosazuje ve výchově chlapce autoritativní výchovu, uplatňuje fyzické tresty.

Otec se rozhodl zažádat o dřívější nástup na základní školu. Chlapec je narozen začátkem listopadu. V Rusku nastupují děti do školy v pěti letech. Igor by tedy v mateřské škole další školní rok podle otce zahálel. K zápisu se dostavil jen otec s tlumočníkem a bez syna. Po rozhovoru s ředitelem školy syna přivedl. Igor nerozuměl česky. Po tomto setkání mu bylo školou doporučeno zůstat v mateřské škole další školní rok. Byly mu doporučeny další možnosti, které nabízí městská část pro cizince a jejich děti. Otec však navštívil soukromou pedagogickou poradnu, kde získal doporučení pro dřívější nástup do základní školy. Vedení školy na základě tohoto doporučení chlapce přijalo. Od února do května Igor mimo školku navštěvoval soukromě paní učitelku, která s ním pracovala na češtině. Igor v červnu odjel na prázdniny do Turecka, kde má další část rodiny. Vrátil se koncem srpna a v září nastoupil do školy.

Do třídy společně s Igorem chodí 29 dětí. Igor je velmi milý, citlivý chlapec. Během výuky je klidný, hlásí se a výuku sleduje. Velmi často se mu musí vysvětlovat význam slov – např. pařez, třešně, lísat se, sčítat, odčítat a mnoho dalších. S otcem se paní učitelka domluvila přes tlumočníka, že Igor bude v odpoledních hodinách chodit dál k paní učitelce, která ho vedla před prázdninami. Bude s ním dělat úkoly a číst. Do kolektivu Igor zapadl poměrně dobře, brzy však nastaly různé neshody a potyčky.

V současné době Igor mluví a píše velmi dobře česky. Pravopis mu dělá problém minimálně. Při zadání samostatné práce potřebuje zopakovat zadání, pak pracuje samostatně. Stále je pozadu s porozuměním čteného textu. Tento problém se projevuje v matematice a prvouce. Pokud si otázku či úlohu čte sám a potichu, je pro něj někdy těžké najít odpověď. Dále pro chlapce začíná být problém angličtina. Je to jeho třetí jazyk, který se učí. Další problém začíná být v kolektivu. Děti se vyvíjejí a mění. Ve třídě jsou děti, které jsou i o rok a půl starší. Začínají jim vadit jeho hry, připadají jim dětinské. Igor není často na vyučování připraven, nemá v pořádku pomůcky. Téměř každý den něco nemá a prosí děti o pomoc. Pokud mu není vyhověno, reaguje atakem. V sociometrickém měření ve třídě si ho za kamaráda označili pouze dva chlapci.

Paní učitelka s otcem se dohodli přes tlumočníka, že Igorovi bude s přípravou pomůcek pomáhat „babička“. Jde o paní, která chodí vypomáhat s domácností a občas Igora hlídá. Chlapec ji má rád a sám ji začal oslovovat babičko. Paní chlapce vyzvedává z družiny, čte mu české pohádky a povídá si s ním. Třídní učitelka bude spolupracovat s výchovnou poradkyní na zlepšení vztahů v kolektivu. Problémy s angličtinou řeší otec pouze kroužkem ve volném čase. Problém s porozuměním zatím řeší paní učitelka krácením úloh nebo textu. Občas pracují individuálně. Nechává ho úkol přečíst. Pokud ho nepochopí, přečte mu ho paní učitelka. Většinou pak pracuje bez problémů.

Shamim - dívka z Pákistánu, 15 let

Shamim byla zařazena do 8. třídy ZŠ v průběhu druhého pololetí školního roku (v Pákistánu předtím absolvovala 7 ročníků školní docházky). Kromě svého rodného jazyka hovořila jednoduchou angličtinou s patrnou řečovou vadou. Česky nehovořili ani její rodiče. Komunikaci se školou zprostředkovávala její sestra, která se česky naučila rychleji.
Shamim začala navštěvovat kurzy Čj při škole, ale nedělala v češtině pokroky. Výuka v kurzu ani v běžných hodinách nebyla přizpůsobena možnostem a tempu dívky. Nedostatek individuálního přístupu a zadávání úkolů neodpovídajících aktuálním možnostem Shamim se po čase projevily apatií v průběhu vyučování. V hodinách se neprojevovala.
Situace se nezlepšovala ani v dalším školním roce. Škola nenavrhla rodičům vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně s tím, že pro vyšetření by byl nutný tlumočník. Přestože dívka prakticky nekomunikovala, výkladu v hodinách nerozuměla a nezvládala učivo, informovala škola před koncem školního roku rodinu, že Shamim řádně ukončí 9. třídu a že opakovat ročník by v jejím případě nemělo smysl.
Před koncem školního roku si škola nakonec přece jen narychlo vyžádala vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Ta Shamim vyšetřila (nakonec i bez přítomnosti tlumočníka) a konstatovala diagnózu lehké mentální retardace. Nepředala už nicméně zprávu o výsledku vyšetření rodině s odůvodněním, že by rodiče stejně zprávě nerozuměli, ale poslala ji přímo střední škole pro studenty se sluchovým postižením, s níž ZŠ předjednala, že do ní dívka od nového školního roku nastoupí. Posudek potvrzující postižení byl podmínkou přijetí (šlo o lehkou mentální retardaci - žádné sluchové postižení nebylo zjištěno). Shamim tedy po prázdninách nastoupila do školy pro sluchově postižené žáky.

Otázky a poznámky pod čarou:

  • Je možné vyšetřit v poradně žáka bez znalosti češtiny?

Škola může už na začátku po dohodě s rodiči kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu. Tam je možné za přítomnosti tlumočníka provést vyšetření. Přesto se s vyšetřením doporučuje minimálně půl roku počkat, aby se ukázalo, zda příčinou problémů není pouze odlišný mateřský jazyk. Nicméně doposud neexistují standardizované testy, které by bezpečně oddělily problémy vyplývající z nedostatečných jazykových kompetencí od těch, které souvisejí s poruchami učení či přímo s lehkou mentální retardací.

  • Může poradna předat výsledky vyšetření přímo škole s odůvodněním, že rodiče tomu stejně nerozumí?

Samozřejmě že ne, poradna měla naopak informaci o výsledku předat srozumitelně Shamim i jejím rodičům, vysvětlit obsah zprávy o vyšetření a možnosti dalšího postupu (v souladu s platnou legislativou - Vyhláška č. 72/2005 Sb. ve znění upraveném dle Vyhlášky č. 116/2011 Sb.).
Na základě výsledků a doporučení plynoucích z řádného a včasného vyšetření mohl být připraven individuální vzdělávací plán, případně se škola mohla pokusit pro Shamim zajistit asistenta pedagoga.

  • Jak komunikovat s rodiči? Může tlumočit sourozenec?

Nastavení kvalitní a pravidelné komunikace a spolupráce s rodinou už od samého začátku pomůže minimalizovat nepříznivé dopady neznalosti prostředí, školského systému a kulturních rozdílů. Využívání sourozence namísto tlumočníka při důležitých rozhovorech je ovšem z mnoha důvodů nevhodné. Tlumočník je profese jako každá jiná a vyžaduje nemálo dovedností, kterými děti nedisponují. Tlumočník by navíc neměl být ve střetu zájmů, což děti tlumočící vlastním rodičům rozhodně jsou.

  • Podaří se Shamim odstranit jazykovou bariéru mezi sluchově postiženými dětmi?

Situace z terénu komunitního tlumočení

Sociální pracovnice z METY mne požádala o tlumočení ve škole, při setkání rodiče s učiteli. Jednalo se o žákyni druhé třídy, která měla problémy s učením, neměla dostatečnou znalost češtiny a rodiče nespolupracovali se školou. Její matka nám vysvětlila svou situaci: s dcerou žije sama a pracuje 6 dní v týdnu do pozdních večerních hodin, dcera tak bývá doma sama, pouze s paní domácí. Bylo znát, že je matka z této složité situace zoufalá. Plakala, omlouvala se a prosila, aby učitelky její dceři s učením více pomáhaly. Paní učitelky požádaly matku, aby dceru vzala do pedagogicko-psychologické poradny a aby se jí více věnovala. Ohledně návštěvy PPP byla matka bezradná, tak jsem jí nabídla, že je tam doprovodím.

Za necelé dva týdny mi volali ze školy, že žákyni vyzvedává nějaká cizí paní, ale od matky nemají žádné zprávy. Sešla jsem se tedy s matkou i s touto paní. Ukázalo se, že u ní matka s dcerou bydlí, a ona dceru vodí ze školy a dohlíží na ni v době matčiny nepřítomnosti. Matka při této příležitosti oznámila, že dceři již zajistila doučování, a tudíž do PPP již jít nechce. Škola ale na návštěvě poradny trvala. Tam doporučili, aby dcera opakovala ročník, s čímž matka souhlasila. Do toho vstoupila ještě paní domácí, která se o dceru prakticky stará více, a chtěla ji přesunout na školu, kam chodí její děti. S tím ale matka nesouhlasila.

Na posledním setkání ve škole matka učitelům potvrdila, že dívka nebude přestupovat na jinou školu, a domluvila se na pravidelných konzultacích. Každé čtvrtletí se sejde s paní učitelkou, zhodnotí, jak se dceři ve škole daří a v čem jí může pomoci.

Nejnáročnější na tomto případu bylo, že matka neměla čas se věnovat svému dítěti, péči nechávala na někom jiném a škola si nebyla jistá, jak se zachovat.

Komentář:

Díky komunitní tlumočnici se škole podařilo vůbec poprvé navázat kontakt s matkou dítěte. Během tohoto setkání měly učitelky možnost doporučit matce vhodné řešení problémů dcery (návštěva PPP), zároveň se však potvrdilo podezření školy, že matka nemá čas se dceři věnovat a že je možné, že péči o dítě nezvládá. Díky tomu byly učitelky schopné rychle identifikovat problém a reagovat v okamžiku, když se péče o dítě ujala cizí osoba, která se navíc snažila zásadním způsobem ovlivnit situaci dítěte (přesunuti žákyně do jiné školy). Přítomnost komunitní tlumočnice umožnila učitelkám kontaktovat matku a bezprostředně s ní tento problém řešit.

Dobrá praxe

Poslední aktualizace St, 2020-06-10 11:38

Anketa

Jak se vám článek líbil?

Vaše hodnocení: Žádné Average: 5 (1 vote)

Logo občanského sdružení META.

Portál byl vytvořen za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.