Komunitní tlumočníci

Dung se v České republice narodil. Nejdříve jako české děti začal chodit do mateřské školy a poté na základní školu. Dung chodil do 3. třídy, když se na METU obrátila speciální pedagožka s žádostí o tlumočníka. Na půdě školy se tehdy sešli zástupci školy - speciální pedagožka, třídní učitelka, otec Dunga, paní na doučování chlapce, tlumočník a sociální pracovnice z METY. Na schůzce se řešil Dungův prospěch, domácí příprava a také spolupráce rodiny.

Protože Dung měl řadu problémů s porozuměním textů v češtině i v jiných předmětech, věnovala se mu třídní učitelka individuálně i během výuky, aby lépe zvládal probíranou látku a nezůstával tak pozadu. Časem třídní učitelka začala na Dungovi pozorovat velké obtíže s udržením pozornosti. Na základě těchto obtíží doporučila speciální pedagožka otci navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, aby se zjistilo, kde a v čem je problém, a podle toho se nastavil učební plán a podpora pedagoga. Díky tlumočníkovi bylo vše řádně vysvětleno a otec tak byl zapojen do dění ve škole.

V pedagogicko-psychologické poradně se zjistilo, že Dung trpí vážnou poruchou pozornosti. Doporučili rodičům, aby se synem navštívili neurologickou ambulanci. Speciální pedagožka otci na další schůzce s tlumočníkem vysvětlila, že bude s jeho synem pravidelně pracovat, aby ho naučila školním pracovním návykům. Nalepila mu například na školní lavici tabulku s jednotlivými předměty a pomůckami, které si má Dung připravovat na výuku.

Taktéž probrali způsoby motivování a odměňování Dunga. Často totiž ztrácel o učení zájem a v hodinách nepracoval. Kvůli poruše pozornosti Dung mnohokrát neměl sešity, proto speciální pedagožka řešila s otcem pravidelné kontrolování sešitů a školního batohu. S celou třídou pak začal pracovat i školní psycholog, aby se zabránilo případné exkluzi Dunga z třídního kolektivu. Ve škole se pedagogové zkrátka snažili, aby se Dungovi dařilo. V češtině mu doma pomáhala paní na doučování, která s ním probírala to, co mu ve třídě dělalo problémy. Četla s ním, psali spolu domácí úkoly a vysvětlovala mu látku, které nerozuměl.

Po letních prázdninách nastoupil Dung do 4. třídy. Během letních prázdnin se v češtině velmi zlepšil, což se projevilo i tak, že si ve třídě našel nového kamaráda. Nicméně jeho pozornost se ve škole stále zhoršovala, úkoly plnil zčásti nebo vůbec. Třídní učitelka mu jednotlivé úkoly musela několikrát opakovat, než pochopil, co má dělat. Dokonce se stalo, že Dung se během společného odchodu celé třídy do tělocvičny ztratil. Dung nevnímal opakované sdělení třídní učitelky a odešel ze školy na oběd. Dostal za to napomenutí třídního učitele. I paní na doučování si stěžovala na chlapcův problém s pozorností. Ze školy chodil unavený a nebyl schopný vnímat další učivo a plnit úkoly. Ve spolupráci se školou byl tedy poté zaveden nový systém doučování. Dung na něm probíral pouze danou látku a také četl, nedostával už další domácí úkoly. Sám otec se velmi snažil, aby se Dungovi ve třídě dařilo. Dung se zase snažil dostávat dobré známky, aby na něho byl otec pyšný.

Díky společnému úsilí všech zúčastněných se podařilo zlepšit Dungův prospěch i chování.

Shamim byla zařazena do 8. třídy ZŠ v průběhu druhého pololetí školního roku (v Pákistánu předtím absolvovala 7 ročníků školní docházky). Kromě svého rodného jazyka hovořila jednoduchou angličtinou s patrnou řečovou vadou. Česky nehovořili ani její rodiče. Komunikaci se školou zprostředkovávala její sestra, která se česky naučila rychleji.
Shamim začala navštěvovat kurzy Čj při škole, ale nedělala v češtině pokroky. Výuka v kurzu ani v běžných hodinách nebyla přizpůsobena možnostem a tempu dívky. Nedostatek individuálního přístupu a zadávání úkolů neodpovídajících aktuálním možnostem Shamim se po čase projevily apatií v průběhu vyučování. V hodinách se neprojevovala.
Situace se nezlepšovala ani v dalším školním roce. Škola nenavrhla rodičům vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně s tím, že pro vyšetření by byl nutný tlumočník. Přestože dívka prakticky nekomunikovala, výkladu v hodinách nerozuměla a nezvládala učivo, informovala škola před koncem školního roku rodinu, že Shamim řádně ukončí 9. třídu a že opakovat ročník by v jejím případě nemělo smysl.
Před koncem školního roku si škola nakonec přece jen narychlo vyžádala vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Ta Shamim vyšetřila (nakonec i bez přítomnosti tlumočníka) a konstatovala diagnózu lehké mentální retardace. Nepředala už nicméně zprávu o výsledku vyšetření rodině s odůvodněním, že by rodiče stejně zprávě nerozuměli, ale poslala ji přímo střední škole pro studenty se sluchovým postižením, s níž ZŠ předjednala, že do ní dívka od nového školního roku nastoupí. Posudek potvrzující postižení byl podmínkou přijetí (šlo o lehkou mentální retardaci - žádné sluchové postižení nebylo zjištěno). Shamim tedy po prázdninách nastoupila do školy pro sluchově postižené žáky.

Otázky a poznámky pod čarou:

• Je možné vyšetřit v poradně žáka bez znalosti češtiny?

Škola může už na začátku po dohodě s rodiči kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu. Tam je možné za přítomnosti tlumočníka provést vyšetření. Přesto se s vyšetřením doporučuje minimálně půl roku počkat, aby se ukázalo, zda příčinou problémů není pouze odlišný mateřský jazyk. Nicméně doposud neexistují standardizované testy, které by bezpečně oddělily problémy vyplývající z nedostatečných jazykových kompetencí od těch, které souvisejí s poruchami učení či přímo s lehkou mentální retardací.

• Může poradna předat výsledky vyšetření přímo škole s odůvodněním, že rodiče tomu stejně nerozumí?

Samozřejmě že ne, poradna měla naopak informaci o výsledku předat srozumitelně Shamim i jejím rodičům, vysvětlit obsah zprávy o vyšetření a možnosti dalšího postupu (v souladu s platnou legislativou - Vyhláška č. 72/2005 Sb. ve znění upraveném dle Vyhlášky č. 116/2011 Sb.).
Na základě výsledků a doporučení plynoucích z řádného a včasného vyšetření mohl být připraven individuální vzdělávací plán, případně se škola mohla pokusit pro Shamim zajistit asistenta pedagoga.

• Jak komunikovat s rodiči? Může tlumočit sourozenec?

Nastavení kvalitní a pravidelné komunikace a spolupráce s rodinou už od samého začátku pomůže minimalizovat nepříznivé dopady neznalosti prostředí, školského systému a kulturních rozdílů. Využívání sourozence namísto tlumočníka při důležitých rozhovorech je ovšem z mnoha důvodů nevhodné. Tlumočník je profese jako každá jiná a vyžaduje nemálo dovedností, kterými děti nedisponují. Tlumočník by navíc neměl být ve střetu zájmů, což děti tlumočící vlastním rodičům rozhodně jsou.

• Podaří se Shamim odstranit jazykovou bariéru mezi sluchově postiženými dětmi?