Nově příchozí s předchozí školní zkušeností

Jedná se o děti, které ve své zemi již chodily do školy a na naší škole pokračují v základním nebo středním vzdělání. Tyto děti neumí česky a zároveň jsou často zvyklé na velmi odlišné školní prostředí. Děti z Asie jsou například zvyklé na frontální výuku formou biflování a memorování, od které se naše školství již s většími i menšími úspěchy odklání. Naopak děti ze západních zemí jsou zase naučené více prosazovat svoji individualitu, diskutovat a pracovat ve skupinách. S touto předchozí zkušeností je důležité počítat a uvědomit si, že se s ní pojí odlišná očekávání obou stran. Například jinak si budou představovat „dobrého žáka“ děti z Vietnamu, jinak rodiče z USA a ještě jinak si ho představují české učitelky.

Kromě odlišné zkušenosti mají tyto děti, stejně jako předchozí skupina, potíže s češtinou. I u nich je důležité se na tuto bariéru úspěšného vzdělávání hned od počátku zaměřit. Opět se vyplatí systematické naplánování postupu začleňování žáka formou vytvoření IVP. Co se správného zařazení do ročníku týče, vycházejte ze stejného předpokladu, jako u předešlé skupiny: zařazujte podle věku.

Nástup žáků s OMJ do vyšších ročníků ZŠ a SŠ je (co se výuky týče) mnohem problematičtější než u mladších dětí - především kvůli většímu množství abstraktního učiva, které bez pokročilých jazykových znalostí nelze pochopit (více se dozvíte v teorii ledovce).

To znamená, že tyto děti je nutné:

• učit češtinu (na komunikační úrovni)
• učit základní slovní zásobu z jednotlivých předmětů
• zároveň přimět rodiče k aktivní spolupráci na rozvoji jejich dětí prostřednictvím pokračování učení i v mateřském jazyce - žáci si mohou doplňovat vědomosti z daných předmětů čtením textů v mateřském jazyce (například na Wikipedii je možné najít odborné texty v mnoha jazykových mutacích, rodiče mohou pořídit dětem encyklopedie v rodném jazyce apod.). Více o pedagogickém přístupu k žákům s OMJ najdete např. v části věnované EAL pedagogy nebo v zásadách inkluzivní výuky

Nevýhoda pozdějšího nástupu na českou školu se může vyrovnávat tím, že se žákovi umožní:

• navázat na vzdělání získané v zemi původu
• využít potenciálu mateřského jazyka jako dosavadního zdroje informací, díky čemuž žáci neztratí souvislosti
• obohacovat češtinu na úrovni nejen komunikační, ale i akademické (spolu s textem v mateřském jazyce dostává žák i základní text v češtině, opatřený nákresy, popisy a dalšími názornou podporou)

Díky těmto opatřením může být rozvoj žáka v podstatě nepřerušen.

Jestliže nejsou k dispozici texty v mateřském jazyce, je nutné učivo redukovat na základní, stručný a smysluplný text (souvislý či strukturovaný), ke kterému má žák možnost používat slovník. Ani zde nesmí chybět názorná podpora v podobě nákresů, grafů, obrázků apod. Více k práci ve výuce najdete v části zapojení do výuky.