+420 773 304 464 info@meta-ops.cz

Jak vtáhnout žáka s OMJ do rozhovoru


Aby se žák s OMJ cítil ve své třídě vítaný a přijímaný, je důležité, aby věděl, že může bez problémů komunikovat jak se svými spolužáky, tak se svými učiteli. K tomuto cíli ho systematicky vedou vyučující ČDJ skrze osvojování komunikačního jazyka. Ke každému dialogu však musí být dva a na druhou stranu, tedy české spolužáky, potažmo učitele, máme tendenci zapomínat, protože “přece jde o rozhovor v češtině”.
Komunikace s člověkem, jehož mateřským jazykem není čeština, však může být pro rodilé mluvčí poněkud nezvyklou situací. Rádi by (spolu)žákovi s OMJ vyšli vstříc a sahají po angličtině či jiném zprostředkovacím jazyce, což nebývá vždycky žádoucí. Rovněž není nutné, aby na něj pro lepší srozumitelnost křičeli ani mluvili extrémně pomalu, důležité však je, aby dostatečně artikulovali a sledovali reakce toho, s kým mluví. Když dotyčný vysílá signály neporozumění, je třeba otázku zopakovat, pokud ani to nepomůže, hledáme možnosti, jak svůj dotaz reformulovat či doprovodit srozumitelnou gestikulací.

Ideální stav samozřejmě nastává v momentě, kdy se sami spolužáci ujmou iniciativy a začnou se svého kamaráda s OMJ ptát na to, co je zajímá. Ale i oni mohou často cítit ostych, nejistotu: “Co když mi nebude rozumět? Co když to uvidí ostatní a ztrapním se?”, což zvláště ve věku dospívání jednoduše povede k tomu, že raději neudělají nic. V tom je však nezastupitelná role učitele, který může v hodinách, ale klidně i o přestávce “modelovat” vhodný přístup tím, že se bude sám vyptávat a převede některé výše zmíněné strategie (artikulace, reformulace apod.) do praxe. Samozřejmě to neznamená, že začne “grilovat otázkami” pouze žáka s OMJ, zájem by měl projevit o celou třídu, ovšem právě u žáka s OMJ mohou ostatní odpozorovat, jakým způsobem ten rozhovor vést, a tím pádem odbourat alespoň část předchozího ostychu.

Hodně záleží na pokročilosti žáka s OMJ. Pokud se jedná o začátečníka, stačí jednoduché základní otázky:

  • Jak se máš?
  • Jak se jmenuješ?
  • Odkud jsi?
  • Co děláš?
  • Kde bydlíš?
  • Kolik je ti let?

Nezapomínejme však na to, že fungování v cizím jazyce během celého vyučování může být náročné a únavné, a tak není nutné, aby o něj spolužáci za každou cenu projevovali pouze jazykový zájem. Klidně to může znamenat, že si společně zahrají piškvorky, fotbal, nebo že se společně mrknou na nějaké video na Youtube. I do těchto aktivit se přirozeně může dostat jazyk, ale nejsou na něm výhradně založené. Jak již bylo řečeno, klíčové je sledovat reakce druhé osoby - vypadá-li (spolu)žák unaveně a do rozhovoru se mu nechce, nenutíme ho.

Pokud je už spolužák s OMJ pokročilejší, dá se vždy “odpíchnout” od zájmů a koníčků, klidně i od těch sdílených.

  • Já čtu tento komiks, které komiksy baví tebe?
  • Co rád/a děláš?
  • Co budeš dělat o víkendu?
  • Koukám, že hraješ na telefonu tu a tu hru, je dobrá? Mám si ji taky stáhnout?

Otázek může být celá řada a těžko vytvořit žebříček těch zaručeně fungujících, působilo by to strojeně. Daleko důležitější je, a to v rámci celé třídy, učit žáky rozvíjet rozhovor:

1. Klást konkrétní otázky.
Jak ses měl/a o víkendu? Dobře. V této verzi by konverzace velmi rychle skončila.
---
Co jsi dělal/a o víkendu, když bylo tak krásně? Byl/a jsi někde venku?
Vím, že jsi měl/a jet o víkendu na výlet, tak jak to dopadlo?

2. Vnímat reakce druhého.

3. Navazovat do rozhovoru další témata.
Tyhle dovednosti nemusí být pro každého přirozené (však kolik lidí nemá zrovna v oblibě small talk), ale je možné na nich systematicky pracovat:

  • Společně se třídou brainstormujeme další a další otázky, které nám asociuje ta původní a které s ní souvisejí.
  • Žáci si losují kartičky se slovíčky a jejich úkolem je položit někomu z ostatních otázku s využitím vylosovaného slova.
  • Žáci vytvoří vnitřní a vnější kruh tak, aby byli ve dvojicích. Vyhlásíme téma (např. počasí, sport, oblíbená jídla…) a dvojice má vždy jednu minutu na to, aby na dané téma konverzovala. Poté se vnější kruh posune, partneři rotují a baví se zase na další téma. Po vyčerpání témat či výměně všech žáků společně reflektujeme, o čem se mluvilo nejlépe/nejhůře a proč.
  • Dvojice dostanou 5 minut na společný rozhovor. Dělají si čárky za každou vyměněnou otázku-odpověď, vítězí dvojice s největším počtem čárek.
  • Žáci vymýšlí fiktivní interview s neživou věcí - na co by se zeptali svého zubního kartáčku a na co svého telefonu? Následně ho mohou i přepsat a publikovat jako speciální vydání třídního časopisu.
  • Třída hádá, jak by na zadanou otázku odpověděl některý ze spolužáků. Ten do jejich domněnek nijak nezasahuje až do chvíle, kdy je k tomu vyzván. Dají se však využít i fiktivní postavy:
  • Jak by odpověděla babička, kdybychom se jí zeptali na to, jestli ráda plete? Ále kdeže, na pletení vůbec nemám čas, zítra odlétám na poznávací cestu do Řecka.
  • Jak by odpověděl kluk, kdybychom se ho zeptali na to, kdo je jeho nejlepší kamarád? Hmmm, to je těžký. Petra mám rád, ale včera jsme se pohádali kvůli Elišce, tak možná Honza?

Výhodou těchto aktivit je, že pracují s celou třídou. Systematické prohlubování těchto dovedností se totiž týká úplně všech žáků, a proto se žák s OMJ nemusí cítit nijak vyčleněn nebo naopak příliš “oslněn reflektorem”.

Jako inspiraci jsme vytvořili základní sadu osmi jednoduchých otázek s nápovědou k jejich rozvíjení, kterou si můžete jednoduše vytisknout a využít podle vlastní potřeby.
Karolina Kenderová
Máte k článku nebo materiálu otázky, postřehy, komentáře? Napište nám to!


Logo občanského sdružení META.

Portál byl vytvořen za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.