Pět principů práce s žákem s OMJ

Working Paper 5: The Distinctiveness of EAL: A Cross-Curriculum Discipline. (1999) Watford : NALDIC uvádí jako dobrou praxi v práci se žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ)dodržování následujících principů:

1. Aktivace předchozích vědomostí žáka

Učení znamená integraci nových informací („input“) do již existujících mentálních představ (schémat) o světě. Žáci s OMJ se učí zároveň nový jazyk i obsah konkrétních předmětů. Pokud učitel naváže na předchozí znalosti a zkušenosti žáků, ti pak mnohem lépe pochopí obsah v novém jazyce.

Učitel zjišťuje, co už žáci (včetně žáků s OMJ) o daném tématu vědí. Používá například VCHD tabulky (vím, chci vědět, dozvěděl jsem se), brainstorming, myšlenkové mapy.

2. Informace v kontextu

Žáci s OMJ potřebují k lepšímu porozumění předávaným informacím kontextuální podporu. Důležitá je zejména podpora vizuální – žáci s OMJ díky ní získají vhled do vzdělávacího obsahu, a to i v případě, kdy je jejich jazyk ještě hodně limitován.

Je velký rozdíl mezi vizuální pomůckou (např. obrázek žáby) a „klíčovým vizuálem“- „key visual“ (např. diagram životního cyklu žáby). Vhodně zvolené a promyšlené klíčové vizuály podporují rozvoj konceptuálních a jazykových znalostí, poskytují souhrn informací, ale také ukazují strukturu informací. Také nabízejí žákům s OMJ příležitost zapojit se do výuky.
Mohou to být například mapy, diagramy, grafy, tabulky, sémantické sítě (myšlenkové mapy), časové osy (harmonogramy), videa atd.

3. Povzbuzení k jazykovému projevu

Pro kognitivní i jazykový rozvoj je velice důležité povzbuzovat žáky s OMJ hned od počátku k mluvenému i psanému projevu, dávat jim k tomu příležitosti a především jasnou podporu. Aktivní používání jazyka zvyšuje žákům s OMJ jazykové sebevědomí. Zároveň to jak žákům, tak učitelům ukazuje ty aspekty jazyka, na které je ještě třeba zaměřit pozornost.

Používat tutoring spolužáků, kooperativní učení, hraní rolí, jakékoli interakce mezi učitelem a žákem s OMJ i mezi žáky ve třídě a žákem s OMJ. Používat zpětnou vazbu, která žákům pomáhá vhodně volit formu ústního i písemného vyjádření. A klást vhodné otázky, které umožňují jednoduchou odpověď vyjasňující zároveň požadovaný obsah.

4. Důraz na vztah mezi formou a funkcí v jazyce (osvětlování gramatických principů)

Přestože se jazyk používá zejména v nějakém kontextu, měl by být používán takovým způsobem, aby to umožnilo žákům s OMJ i poznávat jazyk sám o sobě. Pozornost by proto měla být směřována i k jazyku samotnému a k tomu, jak ho používáme k vyjádření konkrétního obsahu. Znamená to, že učitel musí vysvětlovat explicitně komentovat použitou gramatickou či obecně jazykovou formu a její funkčnost v dané situaci.

Upozorňovat např. na tvoření minulého času, časování sloves obecně, tvary podstatných jmen, způsob vyjádření názoru, pochyb… (myslím, že…, mělo by…), slušnostní fráze a obraty (jak o něco žádat, prosit, omlouvat se atd.). Kromě toho pak také dávat příležitosti k jejich použití.

5. Rozvoj nezávislosti žáků

Žáci s OMJ potřebují rozvíjet svou nezávislost. Toho docílíme používáním různých výukových strategií, zaměřených na kompetence metakognitivní (organizované plánování), kognitivní (klasifikace, řazení do skupin…) a sociální (kooperace). Učitel má klíčovou roli v povzbuzování žákovy nezávislosti už v průběhu plánování těchto aktivit i později, když žákům asistuje při nácviku těchto kompetencí.

Poskytování příležitostí k vytváření/předvádění nebo rozšiřování toho, co se naučili, prohlížení (scanning) textů nejprve přes nadpisy/diagramy, používání diagramů k demonstraci vědomostí. Velmi vhodné jsou přizpůsobené metody z kritického myšlení.

Převzato a upraveno z Working Paper 5: The Distinctiveness of EAL: A Cross-Curriculum Discipline. (1999) Watford : NALDIC.