Pět principů práce s žákem s OMJ

Working Paper 5: The Distinctiveness of EAL: A Cross-Curriculum Discipline. (1999) Watford : NALDIC uvádí jako dobrou praxi v práci se žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ)dodržování následujících principů:

1. Aktivace předchozích vědomostí žáka

Učení znamená integraci nových informací („input“) do již existujících mentálních představ (schémat) o světě. Žáci s OMJ se učí zároveň nový jazyk i obsah konkrétních předmětů. Pokud učitel naváže na předchozí znalosti a zkušenosti žáků, ti pak mnohem lépe pochopí obsah v novém jazyce.

• Příklad

Učitel zjišťuje, co už žáci (včetně žáků s OMJ) o daném tématu vědí. Používá například VCHD tabulky (vím, chci vědět, dozvěděl jsem se), brainstorming, myšlenkové mapy.

2. Informace v kontextu

Žáci s OMJ potřebují k lepšímu porozumění předávaným informacím kontextuální podporu. Důležitá je zejména podpora vizuální – žáci s OMJ díky ní získají vhled do vzdělávacího obsahu, a to i v případě, kdy je jejich jazyk ještě hodně limitován.

• Příklad

Je velký rozdíl mezi vizuální pomůckou (např. obrázek žáby) a „klíčovým vizuálem“- „key visual“ (např. diagram životního cyklu žáby). Vhodně zvolené a promyšlené klíčové vizuály podporují rozvoj konceptuálních a jazykových znalostí, poskytují souhrn informací, ale také ukazují strukturu informací. Také nabízejí žákům s OMJ příležitost zapojit se do výuky.
Mohou to být například mapy, diagramy, grafy, tabulky, sémantické sítě (myšlenkové mapy), časové osy (harmonogramy), videa atd.

3. Povzbuzení k jazykovému projevu

Pro kognitivní i jazykový rozvoj je velice důležité povzbuzovat žáky s OMJ hned od počátku k mluvenému i psanému projevu, dávat jim k tomu příležitosti a především jasnou podporu. Aktivní používání jazyka zvyšuje žákům s OMJ jazykové sebevědomí. Zároveň to jak žákům, tak učitelům ukazuje ty aspekty jazyka, na které je ještě třeba zaměřit pozornost.

• Příklad

Používat tutoring spolužáků, kooperativní učení, hraní rolí, jakékoli interakce mezi učitelem a žákem s OMJ i mezi žáky ve třídě a žákem s OMJ. Používat zpětnou vazbu, která žákům pomáhá vhodně volit formu ústního i písemného vyjádření. A klást vhodné otázky, které umožňují jednoduchou odpověď vyjasňující zároveň požadovaný obsah.

4. Důraz na vztah mezi formou a funkcí v jazyce (osvětlování gramatických principů)

Přestože se jazyk používá zejména v nějakém kontextu, měl by být používán takovým způsobem, aby to umožnilo žákům s OMJ i poznávat jazyk sám o sobě. Pozornost by proto měla být směřována i k jazyku samotnému a k tomu, jak ho používáme k vyjádření konkrétního obsahu. Znamená to, že učitel musí vysvětlovat explicitně komentovat použitou gramatickou či obecně jazykovou formu a její funkčnost v dané situaci.

• Příklad

Upozorňovat např. na tvoření minulého času, časování sloves obecně, tvary podstatných jmen, způsob vyjádření názoru, pochyb… (myslím, že…, mělo by…), slušnostní fráze a obraty (jak o něco žádat, prosit, omlouvat se atd.). Kromě toho pak také dávat příležitosti k jejich použití.

5. Rozvoj nezávislosti žáků

Žáci s OMJ potřebují rozvíjet svou nezávislost. Toho docílíme používáním různých výukových strategií, zaměřených na kompetence metakognitivní (organizované plánování), kognitivní (klasifikace, řazení do skupin…) a sociální (kooperace). Učitel má klíčovou roli v povzbuzování žákovy nezávislosti už v průběhu plánování těchto aktivit i později, když žákům asistuje při nácviku těchto kompetencí.

• Příklad

Poskytování příležitostí k vytváření/předvádění nebo rozšiřování toho, co se naučili, prohlížení (scanning) textů nejprve přes nadpisy/diagramy, používání diagramů k demonstraci vědomostí. Velmi vhodné jsou přizpůsobené metody z kritického myšlení.

Převzato a upraveno z Working Paper 5: The Distinctiveness of EAL: A Cross-Curriculum Discipline. (1999) Watford : NALDIC.