Sókratovký dialog
Sókratovský dialog je metoda, která vychází ze staré filosofie a jak její název napovídá – odkazuje k Sókratovi a jeho způsobu tázání se a vyučování. Vychází z toho, že více se žáci naučí, pokud budou sami zainteresovaní v prozkoumávání daného tématu, pokud si budou klást otázky a po malých krocích na ně hledat odpovědi. V moderní pedagogice lze tuto metodu aplikovat v celé řadě oborů – od matematiky až po humanitní vědy.
Základní východisko je tedy zřejmé, u této metody jde však o provedení, o to, jakým způsobem strukturovat toto kladení otázek a hledání odpovědí tak, aby žáky skutečně posouvalo dopředu. V odborné literatuře najdeme celou řadu námětů a variant, v tomto textu se pokusíme shrnout některé základní, které mohou posloužit jako vodítko při práci s celou třídou. Autoři Agterberg a Beurden (1984) předkládají některé základní teze a postupy pro aplikaci této metody. V jejich pojetí je pedagog tím, kdo klade otázky a žáci jsou těmi, kdo hledají odpovědi. Role jsou tedy rozdělené. Cílem tohoto snažení je dosáhnout u žáků nabytí nových vědomostí, vhledu do problematiky a schopnosti hledat řešení konkrétních problémů. Tento proces je však velmi přesně strukturován ve třech krocích:
- Otázky zaměřené na jednotlivá slova ve zkoumané problematice – tady se pedagog ptá na konkrétní slova, jde k samému kořeni probírané látky a vyjasňuje základní stavební kameny.
- Otázky na porozumění větám a výrokům - tady jednotlivá slova skládáme do vět a klademe otázky týkající se významu těchto vět. Z jednotlivých stavebních kamenů slov vytváříme základnu domu s výroky a větami.
- Otázky zaměřené na přemýšlení o dané problematice – v tomto kroku již stavíme nad základnou celý dům, kde se v novém tématu hledají jednotlivé významy, souvislosti, kontext, srovnání, apod.
Agterberg a Beurden (1984 : 25) předkládají několik pravidel, jak formulovat jednotlivé otázky a to následujícím způsobem:
- Žáci by se měli cítit osloveni – je dobré formulovat otázky jako „řekněte mi, co…“
- Jednotlivá slova by neměla být zpracovávána abstraktně – tedy nechtít po žácích definici.
- Je vhodné starat se o to, aby slova nebyla vytržena z kontextu, otázku je třeba stavět konkrétně.
- Otázka by měla být položena tak, aby vedla žáky k demonstraci odpovědi – „řekněte mi, napište, ukažte mi, dejte slovo do souvislosti s…..“. Někteří autoři uvádějí i doptávání na osobní zkušenost žáků.
Sókratovský dialog má mnoho podob, na internetu je možno najít celou řadu příkladů, proto doporučujeme prohlédnout i odkazy uvedené v seznamu literatury.
Literatura: Agterberg, M. & van Beurden, S. (eds.) (1984). Didaktische Werkformen, deel 1. Schiedam: Uitgeverij H. Segers.
Internet – konkrétní příklady jak vést Sókratovský dialog:
