Postup při biografické práci

• Nejprve je potřeba najít vhodné téma, které by vůbec umožnilo zpracování.

Téma by mělo nějakým způsobem upřesňovat úhel pohledu na mou životní zkušenost. Tak by např. nemělo zadání znít – podívejte se na poslední rok svého života, ale konkrétněji - podívejme se na rok strávený na semináři/v projektu z hlediska profesního a osobního rozvoje.

Takovéto ohraničení umožní jít do větší hloubky a podívat se na vlastní životní zkušenost z této zúžené perspektivy.

• Dále je vhodné nabídnout nějakou grafickou metodu ztvárnění (např. linie, vlak, kdy každý vagon zobrazuje jeden ze seminářů, lístky květiny…).

Jde o to nabídnout grafickou formu, která opět pomůže velké množství zkušeností ztvárnit a zpracovat. Pro biografickou práci se doporučuje, aby nejprve každý graficky zpracoval svou vlastní biografii a potom ji sdílel s ostatními – tedy prezentoval.

• Prezentace grafického zpracování

Při prezentaci dostanou účastníci určitý čas na představení vlastního výtvoru a pak na něj mohou reagovat ostatní, a to podle následujícího scénáře:

• Účastník, který prezentuje, položí svůj výtvor doprostřed kruhu.

• Pak dotyčný v cca 10 minutách představí svůj obraz.
  

Zde je potřeba zdůraznit, že každý má říkat jen tolik, kolik skutečně sám ve skupině říkat chce. Zároveň platí to, že nikdy není dost času na to říci všechno, co by člověk třeba chtěl, s čímž je zkrátka nutno počítat.

•  Pak mohou ostatní účastníci vyslovit své asociace na základě obrazu dotyčného.

Zde je potřeba upozornit na to, že má jít skutečně o asociace a nikoli hodnocení (např. tedy mně to připomíná kapitána na můstku a nikoli ten námořnický můstek je hrozně veliký a působí hrozivě).

•  Ostatní mohou klást nějaké doplňující otázky a opět platí, že dotyčný odpovídá jen tolik, kolik sám chce ve skupině sdělovat.

•  Po ukončení práce jednoho účastníka je dobré najít nějaký vhodný rituál pro oddělení jednotlivých biografií (např. písničku, tanec, masáž apod. podle typu skupiny).

Biografickou práci je vhodné používat při vytváření skupiny, kdy se její pomocí mohou účastníci seznámit a nebo naopak při reflexi společné práce. V rámci obsahových částí programu je vhodné ji používat tehdy, když je potřeba dosáhnout toho, aby účastníci našli osobní vztah k dané problematice.

Je vždy třeba počítat s tím, že biografická práce zabere hodně času a když už se zmiňujeme o čase, tak by se také neměla dělat ve stresu a v časové tísni.

Na závěr je potřeba říci, že je možno organizovat i samostatné semináře postavené hlavně na biografické práci. To je např. velmi zajímavá metoda při organizování mezigeneračních seminářů.

Pozn. autora: část tohoto textu je převzata a upravena z Moree & Bittl (2008).

Literatura: Moree, D. & Bittl, K-H. (2007). Dobrodružství s kulturou; transkulturní učení v česko-německé práci s mládeží. Plzeň: Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže Tandem.