Interkulturní senzitivita
Při setkání s druhým člověkem, který se od nás v některých oblastech hodně liší, musíme udělat mnoho životních rozhodnutí. To první a zásadní je, zda jsme ochotni připustit, že jeho/její pohled na danou věc, jiný systém hodnot, jiné zvyky, rituály i představa o tom, co je normální, se mohou zásadně lišit od našich a že je tato odlišnost legitimní.
Když používáme slova jako rituály nebo hodnoty, nemyslíme tím žádné velké věci, ale drobnosti z každodenních interakcí: je pro nás přijatelné, že naše kolegyně nosí na hlavě šátek, nebo jí v hloubi duše kvůli tomu opovrhujeme, protože to se přece nedělá a je to nesmysl? Věříme svému studentovi, kterému zemřela babička, že potřebuje na pohřební obřady týden volna, nebo jsme přesvědčeni o tom, že si vymýšlí, protože na pohřeb přece stačí jeden den? A tak dále. Jedná se právě o tyto drobné interakce a o základní nastavení, jak je budeme hodnotit.
Ochota připustit, že náš pohled na svět je jen jedním z mnoha a přitom nikoli ten určující, se nazývá interkulturní senzitivita (Hammer, Bennett & Wiseman, 2003). Jedná se opět o oblast, kterou různí autoři nazývali a zkoumali rozličně. Každopádně ale panuje shoda v tom, že při setkání s kulturní odlišností je potřeba nejen dobrá vůle, ale i osobní reflektovaná zkušenost a ochota nahlédnout realitu z jiného úhlu pohledu.
Otázkou samozřejmě zůstává, jak se tomuto umění lze v životě naučit a co z toho potřebuje pedagog ke své práci. Než zkusíme přinést některé konkrétní otázky, které si člověk může položit, rádi bychom upozornili na to, že jsou vlastně dvě oblasti, které je v této souvislosti vhodné reflektovat.
Jednak to, jaké vlastní zkušenosti s danou problematikou mám (v tom smyslu, které se mi vybaví, které u mě osobně fungují jako zdroj nějaké inspirace nebo třeba také obav) a dále pak, jakým způsobem s těmito osobními zkušenostmi zacházím.
Co vás ve vašem osobním nebo profesním životě vedlo k tomu pustit se do multikulturní výchovy?
Tuto otázku položil Merryfield (2000) respondentům svého výzkumu, když se snažil zjistit, proč se často nedaří připravit pedagogy na úspěšné začleňování multikulturní a globální výchovy do jejich praxe. Ve výzkumu se ukázalo, že větší citlivost v tématech spojených s menšinovým statusem nebo diskriminací mají ti pedagogové, kteří sami na sobě zakusili život mimo hlavní proud společnosti – ať již z důvodu barvy pleti, cizineckého statusu, chudoby nebo jiných důvodů.
Většinou to byli pedagogové jiné barvy pleti, kteří vykazovali podstatně citlivější postoje právě na základě vlastní předešlé zkušenosti. Pokud bychom výsledky Merryfieldova výzkumu převedli do českého prostředí, mohli bychom využít i velkou škálu dalších zkušeností, které souvisejí s životem mimo mainstream.
Pedagogové, kteří například zažili v dospělosti totalitní režim a museli se rozhodovat, jak se k totalitní moci postaví, nebo ti, kteří zažili situaci, kdy stáli tak trochu osamoceně, neboť byli příliš jiní než ti druzí, by právě tyto zkušenosti mohli při své konkrétní práci velmi zajímavě využívat. To všechno jsou totiž zkušenosti, které mohou citlivost na multikulturní témata výrazně zvýšit.
Zažili jste vy osobně nějakou situaci, kdy jste stáli mimo hlavní proud?
Co pro vás v tu chvíli bylo bolestné? Co vám pomohlo tuto situaci překonat?
V letech 2005–2007 probíhal na některých gymnáziích kvalitativní výzkum na téma, jak se učitelé vyrovnávají s multikulturní výchovou (více viz Moree, 2008). Je zajímavé, že při odpovědích na otázku ohledně vlastních zkušeností spojených s oblastí multikulturní výchovy si kromě jedné učitelky nikdo z respondentů nevzpomněl na žádnou událost z doby před rokem 1989, která by nějak výrazněji ovlivňovala jeho dnešní pojetí multikulturní výchovy.
Jako by byl život rozdělen na dvě části – před a po roce 1989, přičemž zkušenosti před bodem zlomu nejsou vnímány jako využitelné pro dnešní pedagogickou práci. Možná je však právě Merryfieldův výzkum pozváním k tomu zkusit se zamyslet nad tím, které zkušenosti (nejen ty ze setkání s lidmi z jiné země nebo jiné barvy pleti) mohou být obohacením právě pro dnešní způsob nakládání s kulturní rozmanitostí.
Pozn. autora: část tohoto textu je převzata a upravena z příručky Moree & Varianty (2008).
Literatura:
Hammer, M., R., Bennett, M., J., & Wiseman, R. (2003). Measuring Intercultural Sensitivity: The intercultural development inventory. International Journal of Intercultural Relations, 27, 421–443.
Merryfield, M. M. (2000). Why are not teachers being prepared to teach for diversity, equity, and global interconnectedness? A Study of lived experience in the making of multicultural and global educators. Teaching and Tracher Education, 16, 429–443.
Moree, D. (2008). How Teachers Cope with Social and Educational Transformation; Struggling with Multiculturla Educaiton in the Czech Claasroom. Benešov: Eman.
