Čeština trochu jinak
Jeden školní rok jsem dělala asistentku pedagoga u dívky z Ruska. Chodila do 6. třídy a v češtině byla úplným nováčkem. Byla velmi pilná a ctižádostivá, chodila i na doučování do METY o.s., a proto také, když měla možnost volby, do jakého předmětu by asistentku potřebovala, zvolila češtinu. Trápilo ji, že češtině nerozumí tak, jak by potřebovala. V češtině opakovali slovní druhy a ona byla - díky své píli a i přes svou začátečnickou úroveň češtiny - schopna naučit se popisovat jazyk, tak jak se to v šesté třídě běžně učí. Dokázala vyjmenovat druhy zájmen a udat k nim příklady (u některých ovšem významu sotva rozuměla), znala perfektně vzory podstatných jmen všech rodů a u známých slov dokázala určit i mluvnické kategorie.
Přesto ovšem tento jazykový „systém“ nedokázala aplikovat. Tvary vzorů pro ni byla jen slova, která se naučila zpaměti, a nesloužily jí k tomu, k čemu by měly – tj. k tvorbě správných tvarů slov ve větách. V češtině se cítila ztracená a nejistá, a to přesto, že učitelka viděla velké pokroky.
Domluvily jsme se proto, že si začneme vysvětlovat to, co se právě učí s ostatními dětmi, tak, jak se to učí v češtině pro cizince. Pracovali jsme tedy vždy na stejném tématu, ale cíl byl jiný. Ostatní děti si opakovaly a utřiďovaly informace o číslovkách a učily se druhy číslovek, zatímco naším cílem bylo naučit se tvary základních a řadových číslovek a jejich skloňování (podle rodů). U sloves děti určovaly mluvnické kategorie a opakovaly si shodu přísudku s podmětem, my jsme se učily časování sloves v přítomném čase pro cizince a pak tvorbu minulého času (tak jak se ho učí cizinci), a s ním tedy i správné použití tvaru slovesa s ohledem na podmět (ten ovšem musel být pro žačku známý a srozumitelný).
Stejným způsobem jsme postupovaly i v dalších tématech, kdy jsme vždy kladly důraz na tyto principy:
- srozumitelný výklad látky s přihlédnutím k tomu, jak se to vysvětluje cizincům (inspirací nám byly učebnice Štindlová, B.: Česky v Česku I/II. Akropolis 2008. a Holá, L.: NEW Czech Step by Step. Akropolis 2004.)
- hledání cvičení v učebnici pro cizince, která daný jev procvičují z hlediska gramatiky ČJCJ
- hledání jednoduchých cvičení v pracovním sešitě, která procvičí daný mluvnický jev a neobsahují neznámá slova, výjimky, chytáky apod.
- vytváření vlastních cvičení, která oba předchozí principy propojují.
Jak žákyně, tak i vyučující češtiny si tento přístup velice pochvalovaly. Při závěrečné evaluaci naší společné práce to paní učitelka zhodnotila následovně: „Asistence v hodině a zvolené metody jí dodaly sebevědomí a odvahu zapojovat se do dění ve třídě, a to nejen při hodině, ale i o přestávce. Přestala se cítit jako outsider a našla si ve třídě kamarádky. A to je vlastně ze všeho nejdůležitější!“
