Historická generace
Formativní zkušennost
Rozumět sám sobě v oblasti multikulturní výchovy znamená také čelit tváří v tvář svým osobním zkušenostem – ať již těm vázaným na osobní život, anebo těm vázaným na dobový a společenský kontext. Vždyť například zkušenost s tím, jak po Praze jedou tanky armád Varšavské smlouvy, a následné normalizační čistky ovlivnily moje dnešní vnímání světa, i když jsem v roce 1968 nemusel/a být nutně očitým svědkem smrti někoho na ulici. Dobový kontext zásadně ovlivňuje naše vnímání světa a vytváří tak i různorodou životní zkušenost jednotlivých generací pedagogů.
Becker (1997) se snažil reflektovat právě tento aspekt osobního života daný dobovým kontextem a přišel s konceptem tzv. historické generace. Tvrdí, že mezi desátým a dvacátým pátým rokem života prochází každý člověk formativními životními zkušenostmi. Důvodem je mimo jiné i to, že v té době musí každý dělat velké množství základních životních rozhodnutí – volí si směr studia, partnera, první zaměstnání, zažívá první trvalé vztahy i rozchody. To vše se děje v nějakém kontextu.
Příslušníci jedné generace v tomto období sice neprožívají stejné zkušenosti, ale svými životy reagují na důležité události té doby. Jednotlivé reakce se samozřejmě liší, ale historická zkušenost generace zůstává. A tak když zůstaneme kupříkladu u okupace z roku 1968, tuto zkušenost udělali všichni, ale jednotlivci na ni reagovali různě – někdo odešel do zahraničí, jiný se naopak ze zahraničí vrátil kvůli vztahu, někoho ani nenapadlo emigrovat a stáhl se do ústraní, někdo podepsal souhlas se vstupem vojsk, jiný nepodepsal. Tyto zkušenosti samozřejmě zásadně ovlivňují i naše současné pojetí světa.
Z hlediska dnešní práce s diverzitou se ve světle předchozích teorií zdají podstatné hlavně tři aspekty těchto historických zkušeností: vztah k moci a zkušenost s ní – jak k té totalitní, tak k té posttotalitní; dále možnost učinit nějakou multikulturní zkušenost – spojenou například s cestováním, používáním cizích jazyků nebo i setkáním s rozmanitostí uvnitř země; a konečně zkušenost se vzdělávacím systémem – ať již v roli pedagoga nebo žáka.
Právě v těchto třech aspektech se v rámci jedné školy od sebe mohou odlišovat jednotliví pedagogové, a to především díky bouřlivému společenskému vývoji, kterým za posledních padesát let prošla dnešní Česká republika.
Než se pustíme do dalšího výkladu, dovolíme si předložit několik otázek k zamyšlení:
- Jaké školní prostředí jste zakusili, když vám bylo 15 let?
- Jak vypadaly vaše první zkušenosti pedagoga? S jakými tématy jste se potýkali? A jak se liší od témat, která řešíte dnes?
- Zakusili jste někdy střet s režimem? Jak probíhal? Jaká dilemata jste museli řešit?
- Jak dobový kontext ovlivnil vaši možnost učinit multikulturní zkušenosti?
- Jak se cítíte, když si čtete takovouto otázku? Zlobíte se, že jste nemohli cestovat nebo že jste naopak nezakusili více totalitního režimu?
