Faktory, které ovlivňují (nejen) výuku dějepisu

Na co si dát pozor, když nastoupí žák s OMJ bez znalosti češtiny? Jaké jsou ty nejpalčivější problémy, které řeší učitelé při výuce dějepisu žáků s OMJ? V rámci pracovní skupiny jsme vytipovaly nejpodstatnější faktory, které výuku žáků s OMJ limitují či ovlivňují, ty jsou pro přehlednost rozděleny do několika oblastí:

A. Nevětší problémy vychází pochopitelně z neznalosti vyučovacího jazyka, je to tedy:

• Jazyková bariéra – žáci nerozumí výkladu ani textu v učebnici, který je pro ně příliš složitý.
• S tím souvisí nedostatek materiálů (pro výuku cizinců) - knihy v češtině jsou nedostatečné, je potřeba mít jiné materiály přímo zaměřené na cizince.
• Písmo a zápisky v cizím jazyce – používání latinky je geograficky omezené, proto je zpočátku problém se psaním a čtením textů i z tohoto hlediska, žáci, kteří se v zemi původu učili angličtinu, to mají jednodušší. U některých žáků slovanského původu se můžeme setkat s tím, že výkladu rozumí, ale dělá jim problém zápis v češtině, pro ně se pak nabízí možnost dělat si zápisky v mateřském jazyce nebo alespoň psát tiskacím písmem, které je pro ně jednodušší.
• Zpětná vazba – jak ověřovat znalosti? Díky jazykové bariéře je problematické ověřit faktické znalosti, i když žák fakta zná, neumí je vyjádřit nebo nerozumí otázce.

B. Problémy jsou ovšem spojeny také se způsobem výuky dějepisu, který se u nás učí většinou chronologicky a je do značné míry zaměřen především na dějiny českého národa v evropském kontextu. S tímto je spojeno:

• Relativita hodnocení historických událostí – na různé historické události se díváme z odlišné perspektivy než ostatní aktéři (např. okupace 1968 – jiný výklad si nese žák z Ruska a jiný dostane u nás ve škole, nebo problematika středověkých „barbarských“ nájezdů – pro nás byli „barbaři“ nositelé zkázy, pro tamní kulturu to mohla být nejslavnější epocha, atd.)
• Úplně jiný systém vzdělávání – jiný způsob výuky, nepostupují v dějepisu chronologicky, ale např. problémově, odlišné vztahy k učiteli, jiné nároky na žáky, jiné typy spolupráce, otevřenější, na žáka zaměřený systém (spíše západní země) nebo naopak uzavřenější, tradičnější systém apod.
• Kulturním povědomí – učivo dějepisu navazuje na vlastivědu a na celkové povědomí o naší kultuře, na znalosti českých reálií, u žáků z odlišného kulturního prostředí není na co navazovat (neznají ani naše pověsti, báje, pohádky).
• Chybí také informace o předchozím studiu.

Celkově je s tímto spojena problematika kulturního relativismu, kdy jsou věcem, idejím, událostem i celým epochám připisovány jiné hodnoty. Setkáme se proto s tím, že obyvatelé různých kultur i subkultur hodnotí dle odlišných měřítek nejen historii své i hostitelské země, světové dějiny, ale i např. samotné vzdělání svých dětí, zejména vzdělání dcer, školní hodnocení i společenské uplatnění. Samostatnou kapitolu tvoří otázky náboženského vyznání. V naší zemi jsme si již odvykly na fakt, že v některých zemích je náboženství svázáno se školní výukou. V intencích kulturního relativismu je důležité chápat odlišné kulturní i náboženské pojetí jako rovnocenné našemu chápání kultury, dějin, zvyklostí apod. (potlačit eurocenrismus) a toto odlišné pojetí respektovat. Udělejme z odlišného chápání zajímavost, nikoliv problém.

C. Kromě výše jmenovaných faktorů, které jsou většinou obecné, hrají při výuce žáků s OMJ roli také subjektivní faktory, mezi které patří zejména:

• Věk – tj. rozumové schopnosti a možnosti vzhledem k věku. Zároveň také věk, ve kterém do ČR přišli a jak na ně tato změna zapůsobila.
• Kulturní šok – přirozená reakce na změnu prostředí, nový kolektiv, ale i na novou sociálně-ekonomickou situaci rodiny, a s tím vším spojené osobní potíže.
• Motivace - učit se české dějiny, ale i učit se v Česku vůbec – „mám zde perspektivu?“.
• Spolupráce s rodiči, její úroveň a efektivita souvisí např. s motivací rodiny, znalostí jazyka, množstvím informací, které rodiče o ČR, školství i o samotném vzdělávání dítěte mají a dostávají, ekonomickou situací rodiny a pracovní vytížeností rodičů.

D. Posledními faktory, které ovlivňují výuku žáků s OMJ jsou faktory systémové, které vychází obecně ze situace českých škol i českého školství jako takového. Mezi ty se řadí především:

• Množství dětí ve třídě – čím větší je počet dětí, tím nižší je míra individualizace výuky a tím více naopak trpí znevýhodnění žáci.
• Přístup celého sboru, vedení školy – při výuce ŽOMJ je zcela zásadní spolupráce celého pedagogického sboru na výuce češtiny jako cizího jazyka (ČJCJ), snaha jednotlivce je sice záslužná, ale vyčerpávající, proto je podstatné rozdělení úkolů mezi pedagogy se zřetelem k cílům jednotlivých předmětů, učivu a s ním spojené slovní zásoby.
• Na pomezí bodů A až D je klima třídy, přijetí nového žáka a s tím spojené jazykové vyloučení z kolektivu, které žákům s OMJ hrozí.
• A v neposlední řadě se k tomuto tématu celkově váže i problematika přístupu k odlišnosti – jazykové, etnické i kulturní, která je úzce spjata s problematikou předsudků, xenofobie a rasismu, přístupu k menšinám atd. Vyučující dějepisu jistě najdou historické paralely k těmto současným problémům. I na základě nahlédnutí do historie je možné učit respektu k odlišnosti, toleranci jiných názorů, národů, výkladů světa i dějin. Problematika národnostní a jazykové různosti je našemu regionu velmi blízká. Soužití různých národů na našem území může fungovat jako určitý obsahově výukový prvek spojující jednotlivá historická období, nebo přímo projektový či problémový motiv výuky dějepisu v kulturně heterogenní třídě.