Doporučení
Jak je zřejmé, faktorů, které ovlivňují výuku dějepisu v případě žáků s OMJ je velké množství, proto je důležité řešit výuku na dvou základních úrovních. Na úrovni školy by mělo vedení školy jasně definovat způsoby integrace (inkluze) žáků s OMJ a vytvořit pro ni podmínky organizační, strukturální i personální. Na úrovni výuky je pak každý učitel zodpovědný za svůj díl, který zapadá do celkového rámce integrace žáků s OMJ nastaveného školou.
Doporučení na úrovni školy
Vedení školy tedy definuje způsob integrace žáků s OMJ, který může být reflektován i v ŠVP (podle počtu žáků s OMJ ve škole).
Podstatné je, aby žádný učitel nebyl na výuku žáků s OMJ sám. Proto je důležitá týmová spolupráce, tzn., že se rozdělí, kdo bude ve svých hodinách učit žáka s OMJ a co konkrétně. Vycházíme z ŠVP vlastní školy a domluvíme se s kolegy, kdo co a kdy učí a jak by to šlo propojit.
Velkou výhodou je, pokud má žák možnost ve škole navštěvovat kurzy češtiny pro cizince (ČJCJ), případně doučování nebo když je ve škole přímo zavedena ČJCJ jako volitelný předmět. Jinými slovy – škola by při inkluzi žáků s OMJ a jejich jazykové výuce měla postupovat koncepčně a systematicky.
Každý žák s OMJ by měl mít možnost postupovat podle Vyrovnávacího plánu – více např. na http://www.inkluzivniskola.cz/organizace-integrace-cizincu/vyrovnavaci-plan.
V plánu vymezíme reálně dosažitelné učivo nebo dovednosti, které by si měl žák osvojit, a podle toho jej také můžeme hodnotit. Co by mohlo být součástí vyrovnávacího plánu, najdete v příloze Výstupy pro žáka s OMJ.
Obecná doporučení ve výuce
Výuka žádného odborného předmětu se neobejde bez výuky češtiny. Žák s OMJ by měl tedy mít možnost zdokonalovat obojí a to v rámci všech předmětů, tedy i dějepisu. I učitelé odborných předmětů vyučují češtině, i když v jiné formě než klasický češtinář. Učí nové pojmy, definice a souvislosti, žáci pracují s texty, hledají klíčová slova a dělají si zápisky – shrnutí textu. To všechno jsou vlastně kompetence jazykové, definované v RVP. Pokud přistoupíme na zodpovědnost za slovní zásobu potřebnou k výuce dějepisu, situace se zjednoduší nebo přinejmenším ujasní. A pokud (i ve spolupráci s kolegou jazykářem) přidáme k výuce dějepisných pojmů i něco z výuky cizího jazyka (tvorba vět, doplňování slov do textu, odpovídání na otázky, krátké vyprávění, apod.), žák s OMJ bude při hodinách smysluplně zaměstnán.
Před konkrétními tipy na práci v hodinách v části nazvané Dobrá praxe si rozdělíme žáky s OMJ a práci s nimi podle několika kritérií.
