Zařazení do ročníku

Timur

Timur je z Mongolska. Do České republiky přišel ve svých 12 letech po absolvování pěti let školní docházky v Mongolsku. Neměl žádnou znalost češtiny, proto se ředitel školy rozhodl zařadit jej do třetí třídy. To ve snaze žákovi situaci v české škole ulehčit a zařazením do nižšího ročníku mu usnadnit osvojení vzdělávacího jazyka a tím nezameškání vzdělávacího obsahu v ostatních předmětech.

Když bylo Timurovi 15 let, právě dokončoval 5. třídu. Jeho rodiče začali přemýšlet o tom, že by chtěli, aby se jejich syn vyučil. Timur se rozhodl stát se automechanikem. Kontaktovali školu s prosbou o poskytnutí informací, co mají nyní dělat. Teoreticky by měl mít Timur možnost vyjít základní školu v příštím školním roce. V Mongolsku absolvoval 5 let povinné školní docházky, v Česku nyní 3, zbývá mu tedy 1 rok. On však bude v 6. třídě a ze 6. třídy není samozřejmě možné pokračovat ve vzdělávání na vyšším stupni školy, tj. v jeho případě na odborném učilišti. To znamená, že on by měl nyní strávit ne jen jeden, ale další čtyři roky na základní škole, aby dokončil základní vzdělání a mohl přejít na střední školu. A co je horší, že i kdyby byl ochoten toto podstoupit, základní škola jej může vzdělávat pouze do 18 let (§ 55, odst. 1, Školského zákona). Jelikož on by dovršil svých 18 let v osmé třídě, do deváté už postoupit nemůže.

To se samozřejmě rodičům nelíbilo, pan ředitel (ve jmenované škole byl nový, on nebyl tím, kdo žáka přijímal) zkontaktoval nevládní organizaci, která se touto problematikou zabývá, a začali hledat nějaké alternativní řešení.

Varianta přesunu žáka do devátého ročníku s vytvořením Individuálního vzdělávacího plánu (dále IVP) není dle školského zákona možná (vyjádření České školní inspekce (dále ČSI): Jestliže nebude zjištěno (školským poradenským zařízením) mimořádné nadání, pak právní předpisy v rámci základního vzdělávání neumožňují přeřazení do vyššího ročníku. Žák tedy bude vzděláván dále v ročníku, do kterého byl zařazen, resp. v dalším ročníku, do kterého postoupí. Výše uvedené nic nemění na skutečnosti, že při vzdělávání budou zohledněny vzdělávací potřeby tohoto žáka, tzn. může mu být např. zadávána zvláštní práce atd., to vše ovšem v rámci RVP ZV a příslušného ŠVP, a to pro daný ročník).

Další možnost je dokončit si základní vzdělání na kurzu pro dokončení základního vzdělání. Na tento kurz je však možné nastoupit až v 16 letech (§ 12 a13 vyhlášky č. 48/2005 Sb.), Timura by tudíž čekal ještě jeden rok na základní škole, ve třídě s dětmi o téměř 4 roky mladšími.

Jako další variantu jsme zvažovali možnost, že by tedy Timur zůstal ve škole, ale byl by mu vytvořen IVP, který by byl zaměřen na složení zkoušek kurzu pro dokončení základního vzdělání, které by mohl na konci školního roku složit (tyto zkoušky je možné složit i bez předchozího absolvování kurzu). Tato varianta je velmi dobrodružná a velmi smělá. Nejen, že by bylo velmi náročné takový plán vytvořit a dodržovat, vyžadovalo by to i silnou chlapcovu motivaci. Ukázalo se ale, že tato možnost by podle ČSI rovněž neprošla (vyjádření: není vyloučeno, že žák bude průběžně připravován na kurz pro získání základního vzdělání, ovšem šlo by zde o nadstandardní službu poskytovanou nad rámec vzdělávání podle školského zákona a tak je s tímto také třeba zacházet (není možné např. nahradit výuku podle RVP ZV a příslušného ŠVP konzultacemi nebo samostatnými pracemi za účelem přípravy na kurz pro získání základního vzdělání).
Nehledě na to, že by neměl možnost přihlásit se ke studiu na SOU v řádném termínu, musel by čekat až na druhá či třetí kola.

S vynaložením veškerých kombinačních zkušeností všech zúčastněných subjektů (včetně od začátku zapojené České školní inspekce) se došlo k závěru, že možností by byl přestup žáka na jinou školu, jelikož ředitel školy má možnost rozhodnout o jeho zařazení do ročníku na základě vlastního uvážení (jak říká ČSI: Při zařazování žáka do ročníku ředitel školy zváží, na jaké úrovni je jeho dosavadní vzdělání (získané v cizině v odlišném vzdělávacím systému), zohlední nepochybně i sociální zařazení žáka apod. Je přitom možné přijmout i jakási vyrovnávací opatření apod. Ovšem v průběhu vzdělávání na škole zapsané v rejstříku škol a školských zařízení již nebude probíhat žádné přeřazování do nižšího ani do vyššího ročníku (samozřejmě až na zákonné výjimky, kterými je opakování ročníku, přeřazení mimořádně nadaného žáka do vyššího ročníku). Tudíž by mohl na základě toho, že žák má dohromady absolvováno 8 let povinné školní docházky, jej zařadit do 9. ročníku (nebo alespoň do 8.).

Závěr:

Snaha o zařazení do nižších ročníků – výhoda či nevýhoda?

Pokud se rozhodneme zařadit žáka o několik ročníku níže, než odpovídá jeho věku z důvodu, že tím bude mít více času naučit se češtinu, položme si nejdříve tyto otázky:

1) Jakým způsobem budeme žáka ve výuce češtiny (jako cizího jazyka) podporovat? Co konkrétně pro něj budeme při vyučování dělat?

Je potom zařazení o několik ročníků níže skutečně žákovi prospěšnější? Nemůžeme stejnou podporu nabídnout žákovi i v ročníku, do kterého by podle věku patřil (případně o jeden ročník níže)?

2) Kolik let bude žákovi, až vyjde základní školu? Stihne vůbec základní školu ukončit vzhledem k naší legislativě? (§ 55, odst. 1 Šk. z.)

3) Doporučení: Škola by měla informovat rodiče o českém vzdělávacím systému a nepodceňovat komunikaci s nimi.