Sociokulturní odlišnost
Odlišný etnický nebo národnostní původ s sebou přináší také odlišné zvyky, obyčeje, vzorce chování, tradice, normy a hodnoty. Setkání s majoritní populací, která se jinak chová, vyznává odlišné hodnoty a dodržuje jiná pravidla způsobuje nově příchozím nemalé potíže, často i tzv. kulturní šok. Obecně platí, že z čím vzdálenější země cizinci přicházejí, tím odlišnější je jejich kultura a tím větší je tedy i kulturní šok.
Ten musí překonávat samozřejmě i děti, které jsou konfrontovány s odlišnou realitou často více než jejich rodiče, kteří mohou pracovat v prostředí s ostaními cizinci (továrny, tržnice), zatímco děti musí hned od počátku navštěvovat českou školu, reprezentující českou kulturu. Stejným způsobem ale působí setkání s odlišností i na majoritu, která může přikládat chování cizinců odlišné významy a může díky tomu docházet k nepochopení a nedorozumění. S odlišnou kulturou se váže i přikládání odlišných významů různým věcem, ale i například gestům a nonverbální komunikaci obecně.
Je proto důležité být interkulturně senzitivní a dávat si při komunikaci s cizinci pozor na významy jednotlivých gest a jiných neverbálních projevů. Neznamená to, že bychom se museli naučit, jak cizinci vnímají jednotlivá gesta a mimiku, spíše je důležité být si vědomi možného nedorozumění a snažit se mu předcházet. Podstatné na tom je uvědomění si, že naše kultura, ať už si pod ní představíme cokoliv, včetně pravidel komunikace a chování ve společnosti, není absolutní a jediná a že odlišnost kulturních vzorců je něco zcela běžného, nezávislého na hodnotě jednotlivých kultur.
Základní premisou kulturního relativismu je vnímání kultur v jejich jedinečnosti, v kontextu, ve kterém vznikaly a fungují, včetně vlastních norem, hodnot a idejí, a bez srovnávání s kulturou naší, která se vyvíjela v kontextu odlišném. Z kulturního relativismu vyplývá důležitost nahlížet na jednotlivé kultury jako na rovnocené. Neexistují kultury vyšší ani nižší, protože jednoduše neexistuje měřítko, dle kterého by se dalo srovnávat. Cizincům mohou připadat naše zvyklosti stejně nepochopitelné, nelogické a "hloupé", jako nám ty jejich, a to z prostého důvodu - vyvíjely se v jiném prostředí a odpovídaly na odlišné společenské faktory, ale i například na jiné přírodní podmínky a podnebí.
Jako klasickou ukázku kulturního relativismu lze uvést rodinné uspořádání. Nejenže je postavení členů rodiny v různých kulturách odlišné, ale stejně je to i s vnímáním rodiny jako instituce samotné. Jsou oblasti, kde má široká rodina absolutní význam v přežití jednotlivce, naopak naše společnost již rodinu atomizovala natolik, že význam mají jen nejbližší členové. Pro pochopení kontextu, v jakém dítě vyrůstá je ovšem znalost kulturního významu rodinného uspořádání velice důležitá. Stejným způsobem je důležité také vnímání postavení muže a ženy. To se také týká našeho feminizovaného školství, ve kterém mohou mít čistě patriarchální národy problém s autoritou učitelek. Zde je pak na místě okamžitě při příchodu ujasnit základní pravidla ve škole a zdůraznit důležitost jejich dodržování při vstupu do školního prostředí. Respekt je důležitý pro obě strany - my musíme respektovat uspořádání jejich a cizinci zase naše.
