Migrace mimo svou mateřskou zemi
Znáte ten pocit, když jste ve svém bytě, probudíte se v noci a putujete do ledničky, abyste něco dobrého zakousli? I když je černočerná tma, nemusí člověk ani rozsvěcet. Celým bytem klidně projde poslepu, tak si na něj už zvykl.
Jaká je to však změna, když se přestěhuje do bytu nového. Najednou zjistí, že se nemůže po bytě pohybovat tak rychle, že stále do něčeho naráží, že se stále snaží sahat na místo, kde byl ve starém bytě vypínač, ale místo toho, aby rozsvítil, špiní bílou zeď v bytě novém. Teprve teď si uvědomí, jak byl na svůj starý byt zvyklý, na jeho prostor, na to, kde ho co čeká. Teprve tehdy, když se ze svého původního bytu odstěhuje.
Podobně je tomu s orientací člověka ve společnosti. Teprve, když opustí svou rodnou zem a dostane se do cizího prostředí, začne vnímat rozdíly mezi rodným a novým prostředím. Co člověku přišlo kdysi přirozené, v novém prostředí nemusí platit, také zde člověk naráží na mnoho nových skutečností - stejně jako v novém bytu.
Migrace jako potřeba
Lidé opouštějí své původní prostředí (vesnici, město, zemi) z různých důvodů. Patří mezi ně ty ekonomické až po ty, které brání holý život člověka. V každém případně lidé mění své prostředí až tehdy, pokud jejich původní nenaplňuje jejich životní potřeby. Migrace je naplněním potřeb , mezi které patří potřeba zajištění potravy a života, jistoty, ale také seberealizace.
Cizinec jako dítě
Každý jedinec odmalička užívá svůj mateřský jazyk, který není jen soustavou různých slovíček poskládaných za sebou, ale celým myšlenkovým prostorem, způsobem myšlení, na základě kterého označujeme věci kolem nás určitými pojmy. Kromě jazyka se od svých blízkých člověk učí, jak se „správně chovat“, jak reagovat na okolí, jak nejsnazší cestou dosáhnout svých cílů. I když člověk přímo nevidí své blízké, své spolupracovníky, dokáže s nimi jednat, i když nevidí na úředníka, dokáže zformulovat žádost. Učení se jazyku, chování, reakcím můžeme obecně nazvat z hlediska společenského socializací, z hlediska kulturního adaptací.
Migrace může funkčnost naučených stereotypů týkajících se všech oblastí života, zcela popřít. Migrací překonávají lidé více než vzdálenost od bytu starého do bytu nového, tedy nejen vzdálenost geografickou, ale také kulturní a socializační, jako by museli být znovu od počátku vychováváni podle návyků nové hostitelské společnosti. Proto se nám cizinci někdy mohou jevit jako děti (žvatlají, šišlají, chovají se směšně, nevědí, kde a jak si mohou vyřídit své základní záležitosti).
Když člověk přijede do prostředí cizí kultury jako turista, většinou není nucen vykonávat běžné činnosti, jako chodit na úřady, pracovat, komunikovat se svými sousedy apod. (Stejně tak většinou v bytě svých známých nechodí v noci do ledničky.) Lidé však opouštějí svou rodnou zem na delší dobu, za lepšími finančními podmínkami, za vzděláním, za větším pocitem bezpečí, kvůli záchraně vlastního života. Ocitají se potom (stejně jako ve svém novém bytě) v prostředí, na které nejsou připraveni, nemají s ním zkušenosti a nevědí, co musí udělat pro dosažení svých cílů. V různých kulturách existují různé způsoby řešení daných situací. Člověk se někdy může cítit bezbranný, někdy dokonce ohrožený.
Text je součástí odborného textu Vzdělávání o interkulturním setkávání od autora J. Kocourka, krerý je celý k dispozici ke stažení na pravé liště.
