Dvojjazyční žáci
Jednoduše řečeno – dvojjazyčnost znamená schopnost používat dva jazyky. Ve skutečnosti je to dost široce pojaté označení, protože zahrnuje jak lidi se základní schopností komunikovat ve více než jednom jazyce, tak lidi, kteří oba jazyky používají jako rodilí mluvčí. Může se jednat o děti, které se narodily do dvojjazyčné rodiny a mají přirozenou schopnost používat oba tyto jazyky jako rodné, což se nazývá primární nebo také přirozený bilingvismus nebo o dlouho usazené osoby s OMJ, které již ale získaly schopnost mluvit v druhém jazyce téměř jako rodilí mluvčí, což je bilingvismus sekundární.
Pro potřeby našeho portálu se budeme dvojjazyčností zabývat především ze strany školní zkušenosti dvojjazyčných žáků, ať už svoji schopnost ve druhém jazyce získali před anebo až po nástupu do školy. Jejich dvojjazyčnost je charakteristická především tím, že ji získávají postupně (tedy nenarodili se do dvojjazyčné rodiny) a každý z jazyků používají v odlišném prostředí. Rodný jazyk doma v rodině a češtinu ve škole, s přáteli a v širší společnosti. Postupné učení se druhému jazyku se odborně nazývá sekvenční (postupný) bilingvismus. Někdy dochází k tomu, že čeština zaujme postupně roli prvního, dominantního jazyka, jehož používání je běžnější.
Dvojjazyční žáci jsou pochopitelně určitou podmnožinou, nebo spíše pokročilou (co se jazykových dovedností týče) skupinou žáků s OMJ.
Chápání bilingvismu
To, jak chápeme bilingvismus u svých žáků, se pochopitelně odráží na našich očekáváních, které vůči těmto dětem ve škole máme. Přístupy k bilingvismu jsou v zásadě dva. Monolingvní přístup k bilingvismu chápe dvojjazyčné děti (a jedince obecně) jako jakýsi součet dvou monolingvistů v jedné osobě. Takové dítě by podle tohoto přístupu mělo mít stejné schopnosti a výsledky v obou svých jazycích, jako mají dva jedinci používající pouze jeden jazyk (monolingvisté). Stejně pak vypadají i požadavky na takovéto žáky.
Naopak bilingvní přístup "vidí v bilingvistovi specifický celek, který není složen ze dvou úplných nebo neúplných monolingvistů"(Štefánik, 2010).
Dvojjazyční žáci a jedinci obecně používají své jazyky k různým účelům a v komunikaci s různými lidmi (mateřský v rodině, druhý v širší společnosti, ve škole, atd.), tím je také ovlivněna slovní zásoba, úroveň ovládání i jazyková preference. Dvojjazyční jedinci jsou pouze "ojediněle stejně nebo zcela fluentní v obou jazycích. Proto i jazyková kompetence bilingvisty by neměla být vyhodnocována jen přes jeden jazyk, ale měl by se zkoumat celkový jazykový repertoár" (tamtéž). Štefánik přirovnává dvojjazyčné jedince k běžci přes překážky, který je mistrem své disciplíny. Takovýto běžec by pravděpodobně neobstál v jednotlivých disciplínách (sprintu a skoku), ale v jejich kombinaci je nepřekonatelný.
Důležitost mateřského jazyka
U dvojjazyčných žáků je pro učení a prohlubování nového (druhého) jazyka velice důležitý mateřský jazyk. Ti, co získali kognitivní a akademický jazyk ve svém mateřském jazyce, mohou transformovat učivo i do dalšího jazyka. Neustále rozvíjený mateřský jazyk velmi silně podporuje i rozvoj druhého jazyka. Jakmile si studenti prohlubují svou znalost mateřského jazyka a učí se ho používat při náročných úkolech, rozvíjí si jazykovou dovednost, kterou mohou uplatnit ve všech ostatních jazycích.
Děti, které se přestěhují do jinojazyčného prostředí v nízkém věku, mohou velice profitovat, pokud je jim dána možnost používat vedle češtiny i mateřský jazyk při řešení různých úloh a úkolů. Existuje mnoho důkazů o tom, že dvojjazyčnost podporuje intelektuální rozvoj v případě, že jsou aktivně využívány oba jazyky. Navíc je velice podstatné, jaké postoje zaujmou učitelé a ostatní ve škole k jejich rodnému jazyku. I když v okolí nikdo nesdílí mateřský jazyk dvojjazyčných žáků, měly by být jejich jazykové dovednosti respektovány a oceňovány.
U dvojjazyčných dětí, které dostanou příležitost se s probíranou látkou seznámit také v mateřském jazyce, jsou výsledky nepoměrně lepší. Tito žáci mají díky tomu vytvořené „háčky“, kterými zachytávají vědomosti napříč svými jazyky.
Pokud na škole není nikdo, kdo by ovládal mateřský jazyk těchto žáků, spolupracujte na tom aktivně s jejich rodiči. Přeneste zodpovědnost v prohlubování mateřského jazyka na ně. Je to přirozené a logické. Pomůže to nejen rozvíjení jazykové dokonalosti v obou jazycích a osvojování učiva, ale zároveň to přispěje k upevnění identity žáka, který bude svou dvojjazyčnost vnímat především jako výhodu proti ostatním - málo kdo umí řešit příklady ve dvou jazycích, stejně jako číst přiměřeně odborné texty...
Čerpáno z:
Excellence and Enjoyment:learning and teaching for bilingual children in the primary years,
Unit 1: Planning and assessment for language and learning; DfES Publications, 2006 a z http://www.naldic.org.uk/ITTSEAL2/teaching/SLA.cfm
Štefánik, Jozef, Bilingvismus. In Základy inkluzivní pedagogiky. Praha:Portál, 2010. Kapitola 21, s. 372-385.
