Máte zájem o náš newsletter?

Přihlaste se prostřednictvím formuláře k odběru tematických newsletterů. Prohlédněte si jejich archív.

Doplňte odpověď (všechna písmena jsou malá).

Dvojjazyčnost

Jednoduše řečeno, dvojjazyčnost znamená schopnost používat dva jazyky. Ve skutečnosti je to dost široké označení, zahrnující jak mluvčí schopné komunikovat plynně ve dvou jazycích, tak mluvčí, kteří oba jazyky používají jako rodné. Může se jednat o děti, které se narodily do dvojjazyčné rodiny a mají přirozenou schopnost používat oba tyto jazyky jako rodilí mluvčí, což se nazývá primární nebo také přirozený bilingvismus, nebo o lidi, kteří jsou dlouho usazeni v zemi s odlišným jazykem než je jejich mateřština, takže získali schopnost mluvit v druhém jazyce téměř jako rodilí mluvčí, což je bilingvismus sekundární.

Pro potřeby našeho portálu se budeme dvojjazyčností zabývat především z hlediska školní zkušenosti dvojjazyčných žáků, kteří svou dvojjazyčnost získali postupně (tedy nenarodili se do dvojjazyčné rodiny), ať už před nástupem anebo až po nástupu do školy. Jejich dvojjazyčnost je charakteristická především tím, že každý z jazyků používají v odlišném prostředí: rodný jazyk doma v rodině a češtinu ve škole, s přáteli a v širší společnosti. Postupné učení se druhému jazyku se odborně nazývá sekvenční (postupný) bilingvismus. Někdy dochází k tomu, že jazyk, jehož používání je běžnější (tj. v tomto případě čeština), zaujme postupně roli prvního - dominantního jazyka.

Dvojjazyční žáci jsou vlastně podmnožinou žáků s OMJ, představující pokročilejší (co se jazykových dovedností týče) skupinu žáků s OMJ.

Chápání bilingvismu

To, jak chápeme bilingvismus u svých žáků, se pochopitelně odráží na našich očekáváních, které vůči těmto dětem ve škole máme. Přístupy k bilingvismu jsou v zásadě dva. Monolingvní přístup k bilingvismu chápe dvojjazyčné děti (a jedince obecně) jako jakýsi součet dvou monolingvistů (jedinců používajících pouze jeden jazyk) v jedné osobě. Takové dítě by podle tohoto přístupu mělo mít stejné schopnosti a výsledky v obou svých jazycích, jako mají dva monolingvisté. Stejně pak vypadají i požadavky na takovéto žáky.
Naopak bilingvní přístup "vidí v bilingvistovi specifický celek, který není složen ze dvou úplných nebo neúplných monolingvistů"(Štefánik, 2010).

Dvojjazyční žáci a jedinci obecně používají své jazyky k různým účelům a v komunikaci s různými lidmi (mateřský v rodině, druhý v širší společnosti, ve škole atd.), tím je také ovlivněna slovní zásoba, úroveň ovládání i jazyková preference. Dvojjazyční jedinci jsou pouze "ojediněle stejně nebo zcela fluentní v obou jazycích. Proto i jazyková kompetence bilingvisty by neměla být vyhodnocována jen přes jeden jazyk, ale měl by se zkoumat celkový jazykový repertoár" (tamtéž). Štefánik přirovnává dvojjazyčné jedince k běžci přes překážky, který je mistrem své disciplíny. Takovýto běžec by pravděpodobně neobstál v jednotlivých disciplínách (sprintu a skoku), ale v jejich kombinaci je nepřekonatelný.

Důležitost mateřského jazyka

U dvojjazyčných žáků je pro učení a prohlubování nového (druhého) jazyka velice důležitý mateřský jazyk. Ti, co získali kognitivní a akademický jazyk ve svém mateřském jazyce, mohou transformovat učivo i do dalšího jazyka. Neustále rozvíjený mateřský jazyk velmi silně podporuje i rozvoj druhého jazyka. Jakmile si studenti prohlubují svou znalost mateřského jazyka a učí se ho používat při náročných úkolech, rozvíjí si jazykovou dovednost, kterou mohou uplatnit ve všech ostatních jazycích.

Děti, které se přestěhují do jinojazyčného prostředí v nízkém věku, mohou velice profitovat, pokud je jim dána možnost používat vedle češtiny i mateřský jazyk při řešení různých úloh a úkolů. Existuje mnoho důkazů o tom, že dvojjazyčnost podporuje intelektuální rozvoj v případě, že jsou aktivně využívány oba jazyky. Navíc je velmi podstatné, jaké postoje zaujmou učitelé a ostatní ve škole k jejich rodnému jazyku. I když v okolí nikdo nesdílí mateřský jazyk dvojjazyčných žáků, měly by být jejich jazykové dovednosti respektovány a oceňovány.

U dvojjazyčných dětí, které dostanou příležitost se s probíranou látkou seznámit také v mateřském jazyce, jsou výsledky nepoměrně lepší. Tito žáci si totiž díky tomu vytvoří jakési „háčky“, kterými zachytávají vědomosti napříč svými jazyky.

Pokud na škole není nikdo, kdo by ovládal mateřský jazyk těchto žáků, spolupracujte na tom aktivně s jejich rodiči. Přeneste zodpovědnost v prohlubování mateřského jazyka na ně. Je to přirozené a logické. Pomůže to nejen rozvíjení jazykové dokonalosti v obou jazycích a osvojování učiva, ale zároveň to přispěje k upevnění identity žáka, který bude svou dvojjazyčnost vnímat především jako výhodu proti ostatním - málo kdo umí řešit příklady ve dvou jazycích, stejně jako číst přiměřeně odborné texty...

Čerpáno z:
Excellence and Enjoyment:learning and teaching for bilingual children in the primary years, Unit 1: Planning and assessment for language and learning; DfES Publications, 2006 a z http://www.naldic.org.uk/ITTSEAL2/teaching/SLA.cfm

Štefánik, Jozef, Bilingvismus. In Základy inkluzivní pedagogiky. Praha:Portál, 2010. Kapitola 21, s. 372-385.

Nahoru

Studijní materiály: 

Nahoru

Kazuistiky: 

Nahoru

Dobrá praxe: 

Anketa

Doplňte odpověď (všechna písmena jsou malá).

Jak se vám článek líbil?

Zatím nehodnoceno

Tento portál byl vytvořen společností META za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Logo občanského sdružení META, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česká republika