Kurz češtiny pro cizince

Stala jsem se lektorkou individuálního kurzu češtiny pro cizince. Můj student byl Maďar, dospělý, docela motivovaný se učit. Zpočátku chtěl vědět všechno. Chtěl se učit čísla, oblečení, jídlo, nábytek… A najednou byl konec kurzu. Zjistili jsme, že umí pár frází, docela dost slovíček, ale vlastně s nimi neumí pracovat. Neumí tvořit množné číslo, neumí je zapojovat do vět, zná málo sloves… Ale to všechno je těžké, musí se to cvičit, na to však nebyl čas a motivace postupně slábla. Nakonec zjistil, že po dobu, co bude v Praze, si vystačí s angličtinou a nejzákladnějšími českými frázemi.

Od té doby se na začátku každého kurzu ptám, proč se student češtinu učí, jak dlouho se ji bude učit, kde ji bude používat, jaké jazyky už zná (jak rychle se učí, zda zná nějaký příbuzný jazyk) a co už česky umí.

A pak přichází práce. Výběr učebnice nebo příprava učebního plánu. Zjišťování, jaký způsob práce studentovi vyhovuje. A neustálé propojování nabytých znalostí s praxí. Učíme se seznamovací dialog, hned si ho zkusíme v praxi. Učíme se popisovat lidi. Charakterizujeme sebe, další známé. Učíme se minulý čas, tak si povíme, jaký byl minulý týden, víkend…

Učení není nikdy konec a je možné využít každou příležitost k opakování a učení se nových věcí!